Paříž připravující se na světovou výstavu. Pulzující velkoměsto plné elegantních lidí, bohémských podniků, neotřelých módních kombinací a technických vymožeností. Metropole navíc zažívá senzaci, protože na Martových polích pomalu roste k nebi obří kovová věž. Architektonicky neotřelá stavba se má stát hlavním lákadlem pro světovou výstavu 1889. Ovšem Pařížané ji už teď z duše nenávidí.
Cait pracuje jako společnice sourozenců Arrolových, které doprovází na jejich cestách po Evropě. Jednou z jejich zastávek je i módní Paříž, která v každé době pulzuje životem a nabízí cestovatelům řadu vzrušujících zážitků. Trojice zde má strávit pouhých pár týdnů a pak se vrátit do Skotska, to však stačí k tomu, aby se Caitin život otřásl v základech. Seznámí se zde totiž s Émilem Nouguierem, stavitelem pracujícím na Eiffelově věži. Cait zaujme nejen stavba, ale i tento inženýr a začíná zvažovat, jestli by bylo tak špatné poddat se vzrůstajícím citům a začít si milostný románek.
Émile Nouguier je jedním z hlavních projektantů Eiffelovy věže a dohlíží na bezchybný průběh stavby. Věž podobných rozměrů ani z podobného materiálu dosud nevznikla, takže se jedná svým způsobem o experiment. Všechno se musí důkladně propočítat, protože i ta nejmenší chyba by se mohla stát osudovou. Émile však nezápasí pouze se stavebními plány, problémy mu dělá rovněž matka, která jej chce oženit a zapojit do řízení rodinné firmy. Synovy vlastní touhy musí ustoupit těm jejím, ovšem Émile se nehodlá jen tak lehce vzdát.
Autorka si zvolila jako kulisu svého románu atraktivní prostředí Paříže ve velmi zajímavé, společensky bouřlivé době. Bohužel však nedokázala potenciál, který jí tyto kulisy skýtají, využít. Historické dění slouží pouze k zatraktivnění námětu a nehraje nijak zásadní roli. Dokonce i stavba Eiffelovy věže, která ve své době způsobila hotové pozdvižení, působí na stránkách románu poněkud nevýrazně. Veškeré dění se potácí odnikud nikam a zdá se nevýrazné. Chybí jakákoliv podstatnější akce, ovšem vytrácí se také dobová atmosféra, která z knihy prostě nedýchá. Jako by si autorka nezvolila žádné téma ani pointu a jenom vršila nezáživné situace jednu na druhou.
Román by mohl být příjemným vyprávěním o pařížské každodennosti konce 19. století, bohužel ani tato všednost ze stránek nijak výrazně nevystupuje. Občas vykoukne nějaký střípeček, velmi záhy je však zameten pod koberec a pro dění fakticky nemá význam. Román proto působí jako vyprávění o ničem, v němž je tak trochu všechno, ale zároveň vlastně vůbec nic.
Příběh je vyprávěn ve třetí osobě střídavě z pohledu Cait a Émila, jejichž osudy se vzájemně proplétají. Přesto nemá čtenář pocit, že by se jednalo o milostný román a vzájemné city dvojice působí dost povrchně. Celý jejich vztah je nedotažený, zkrátka jedno z mnoha nakousnutých témat, kterým chybí vyvrcholení. Román tak působí celou dobu - tak nějak plyne, až se jeho příběh vytratí do ztracena, aniž by čtenáře nějak obohatil.
Autorka píše čtivě a má slušně nastudované dobové reálie, byť většina knihy je ryzí fabulace. Bohužel však nepříliš zajímavá. Románu schází nosný příběh, zásadnější vývoj postav i uvěřitelná dobová atmosféra. Je to takové uklidňující čtení, které ubíhá a nechává vás čekat, až se objeví příběh, až jste najednou na konci a nic.
Uchopit sen je příběh se zajímavým námětem, ale promrhaným potenciálem. Autorka nedokázala svým postavám vtisknout život ani postihnout dobovou atmosféru. Paříž v jejím románu vůbec není bouřlivá a pulzující, ale spíše líná a ospalá. V románu se naráží na spoustu dobových problémů, žádný však není pořádně rozvinutý a zůstávají tak pouze atraktivní kulisy, které samy o sobě mnoho nenabízejí.
Žádné komentáře:
Okomentovat