Dvě ženy, dvě časové roviny, dva rozdílné příběhy, které se však v mnohém podobají. Roberta v současnosti i Dorothy během druhé světové války touží po lásce a pochopení. Osud se však ani s jednou z nich nemazlí a na cestě ke štěstí je čeká velké množství nejrůznějších zkoušek...
Roberta žije osamělý život, jehož jedinou náplní je práce v knihkupectví Old and New. Ráda se probírá zdejšími antikvariátními kousky, hledá v nich nejrůznější památky na původní majitele a snaží se zrekonstruovat si jejich životní příběhy. Jednoho dne však narazí na dopis, který napsal její dědeček babičce v době, kdy už měl být po smrti. Roberta je odhodlaná přijít téhle záhadě na kloub. Ale jak na to, když její otec o věci nic moc neví a babička už pomalu začíná zapomínat?
Dorothy se provdala z jakéhosi rebelství a touhy uniknout z domu své matky, nepřináší jí to však žádné zvláštní uspokojení. Ze všeho nejvíc touží po početné rodině, ovšem děti jí nejsou přány. Po několika potratech a porodu mrtvého dítěte se už pomalu vzdává vší naděje a učí se žít sama. Její manžel situaci nezvládá, a proto se rozhodne odejít bojovat do války. Dorothy osamí, osud jí však nečekaně přivane do cesty polského majora Jana a v ní se probouzí city, o nichž si myslela, že už je nepozná.
Příběh je vyprávěn ve dvou časových rovinách - ta Robertina se odehrává v současnosti, Dorothyina je zasazena do období druhé světové války. Obě ženy jsou propojeny příbuzenskými vztahy, Dorothy je Robertinou babičkou, a čtenář tudíž rozkrývá záhadu, jíž se zabývá hlavní hrdinka, spolu s ní. Pochopitelně se však dozvídá spoustu detailů, které Robertě zůstávají skryty, protože o nich neexistuje žádný důkaz, který by mohla objevit.
Obě roviny jsou od sebe odlišeny vypravěčem. Zatímco Roberta svůj příběh líčí sama v první osobě a povětšinou v přítomném čase, příběh Dorothy je popisován v osobě třetí, na několika místech je přidán i pohled Jana. Autorčin styl je relativně čtivý, ovšem místy dost kostrbatý, ne-li těžkopádný. Jestli je to chyba autorky nebo překladu, těžko říct.
Příběh Dorothy je propracovanější, autorka v něm zachází do větších detailů a popisuje jej dosti podrobně. Nevyvarovala se sice některých drobných nelogičností a chyb, přesto příběh docela dobře plyne. Příběh Roberty působí oproti tomu jako spíchnutý horkou jehlou, je tak trochu do počtu. Skoro to působí, že autorka si velmi přála vystavět komplexní příběhovou strukturu, v níž se budou prolínat dvě roviny, bohužel však vznikly spíše dva příběhy existující paralelně vedle sebe, které toho nemají mnoho společného a neprotínají se na těch správných místech. Prvotní autorčin nápad možná není příliš originální, ale rozhodně má potenciál. Bohužel se nepodařilo jej naplnit.
Kufr paní Sinclairové je průměrným romantickým příběhem částečně zasazeným do atraktivních historických kulis. Děj má proměnlivou kvalitu, místy obsahuje nelogičnosti a velmi často je až příliš předvídatelný. Jako odpočinkovou četbu tedy můžu doporučit, nečekejte však žádný výrazný literární zážitek.
Žádné komentáře:
Okomentovat