Jak postupuje 19. století a vrcholí průmyslová revoluce, přicházejí technologické novinky do všech koutů Anglie. Symbolem modernizace se stává železnice, která má již brzy křižovat ostrov a spojovat sever s jihem a východ se západem, aby se všem lépe cestovalo. Jsou však lidé, kteří pokroku nepřejí a brání se mu zuby nehty. A přesvědčit je o nutnosti změn rozhodně nebude jen tak.
Morland má nového pána a jde to s ním od desíti k pěti. Nicholas celý život toužil po chvíli, kdy bude panství naplno ovládat a stane se jeho jediným pánem. Když toho však konečně dosáhl, kýžené uspokojení se nedostavilo. Nicky zůstává ve vleku svého vychytralého správce Ferrarse, který jej ovládá především výhrůžkami a řídí panství tak, aby z toho měl výhody především on. Nicholas nemá sílu ani vůli se mu nijak vzepřít a majetek, který jeho matka s takovou péčí opatrovala, se tak pomalu ale jistě rozpadá přímo jemu před očima.
Benedict byl z panství potupně vyhnán pro zločiny, které nespáchal, a rozhodl se zasvětit svůj život železnici. Stává se jedním ze stavebních inženýrů, kteří plánují a dohlížejí na stavbu, a buduje si slušné renomé. Po čase jej práce zavádí jen kousek od Yorku. Přes toto staré město na severu země by totiž mohla procházet železnice, stačí ji naplánovat a přesvědčit o její užitečnosti zdejší obyvatele. To však bude tvrdý oříšek. Zvlášť když přední velkostatkář Nicholas Morland je zásadně proti. Benedict se po několika letech opět setkává s bratrem a snaží se dát jejich vzájemné vztahy do pořádku. Má však velmi malou šanci na úspěch.
Osmnácté pokračování rodinné ságy se soustředí výhradně na dvojici bratrů Morlandových, všichni ostatní členové rodiny pro tentokrát z děje mizí. Do popředí vystupují zejména rozdíly mezi Nicholasem a Benedictem a naplno se ukazuje, že bratři jsou de facto svými protiklady. Nicholas je sadistou vyžívajícím se v násilí a ubližování bezbranným obětem, je zásadně proti pokroku a změnám a především je to slaboch, který se nedokáže vzepřít manipulaci. Žije ve vlastním, uzavřeném světě, v němž si přetváří realitu k obrazu svému, vytěsňuje nepříjemné vzpomínky a nahrazuje je falešnými. Má neustálé sklony k ublíženosti a obviňování druhých, není schopen převzít zodpovědnost za své chování. Benedict je jeho přesným opakem. Je to dobrosrdečný mladík, který každému ochotně nabídne pomocnou ruku, má tendenci ochraňovat lidi i zvířata okolo sebe a bránit je před bezprávím. Vyznačuje se místy roztomilou, ale mnohem častěji rozčilující naivitou, s níž není ochoten uvěřit ve zlo v některých lidech a hledá si pro ně stovky omluv, téměř vědomě se nechává klamat. Má však v sobě zároveň ohromnou velkorysost, s níž je ochoten potlačit vlastní hrdost a obětovat se pro štěstí jiných.
Větší část románu je poměrně rozvláčná, velmi popisná a málo dějová. Autorka podrobně líčí dění na železnici v době jejího vzniku a zabývá se námitkami, které vůči ní byly vzneseny, nijak je však nerozvíjí. Zatímco o železnici v kladném slova smyslu je toho v knize hodně, zápory jsou mírně ošizeny. Snad tím, že osmnáctý díl byl omezen pouze na dvě hlavní postavy to navíc působí, že se v knize nic moc neděje. Chybí módní Londýn i průmyslový Manchester a postavy, které by měly blízko k vládním kruhům a mohly tak sledovat dění v zemi z bezprostřední blízkosti. Zároveň se však příliš nemluví ani o každodenním životě. Na akčnosti děj nabývá až v poslední třetině knihy, kde dochází k několika zásadním dějovým zvratům, které budou v budoucnosti obou bratrů hrát zásadní roli.
Bratr proti bratru je dobře napsaným historickým románem, byť poněkud jednostranně zaměřeným. Pod drobnohledem se v něm ocitá zatím nejmladší generace Morlandů sídlících v Yorkshiru, kterým připadl úkol spravovat rodinný majetek. Morland však už dávno není tím vzkvétajícím panstvím, které budilo závist okolí, a dá hodně práce opět jej v něj proměnit.
Žádné komentáře:
Okomentovat