Vítejte na Universu! Vesmírné lodi, která pluje do nového domova. Do Země Centauri. Jenže, jak už jsme se v prvním díle dozvěděli, cesta nebude tak snadná, jak by se mohlo zdát. Kvůli poruše lodi, totiž nepluje tak rychle, jak by měla. A tak zřejmě nový domov spatří až příští generace osadníků.
Amy se už pomalu smiřuje s faktem, že už se nikdy nenadechne čerstvého vzduchu, že neuslyší zpívat ptáky a hlavně, že se nesetká se svými rodiči, kteří budou probuzeni až po přistání lodi. Jenže, jak už jsme se mnohokrát přesvědčili, pravda nemusí být vždy taková, jaká se na první pohled zdá. A tak se Amy pouští na stezku plnou tajemných indicií. Na stezku, která jí možná odhalí tajemství související s celou lodí.
Nevím, kdo jsem. Bez rodičů nejsem dcera. Bez Země si skoro nepřipadám jako člověk. Potřebuju něco. Něco, co mě zase zaplní. Něco, podle čeho se budu moct definovat.
A pak je tu Syn. Po smrti Otce se stává novým velitelem lodi. Ale jeho vůdčí role mu nejde tak, jak by si představoval. Bez Phydusu se totiž začínají vyskytovat první trhlinky v chování lidí. A najde se dost jedinců, kteří by se vlády nejraději ujali sami. A proto má Syn plné ruce práce. Druhou příčinou konfliktů je totiž slabý vůdce.
Jak už jsem psala u prvního dílu, v téhle sérii jsem si opravdu oblíbila postavy. Přiznám se, že jsem ale trošku rozpačitá z Amy. Pořád ji mám ráda, pořád mi připadá jako dobrá ženská hrdinka, ale v tomhle díle mi přišla jako leklá ryby - nemastná, neslaná.
Naopak Syn. Ten kluk ví, jak si získat srdce čtenářek. A získal si i to moje. Od prvního dílu postava prošla proměnou a ze Syna se stává muž, který se nezalekne jen tak ničeho. Zkrátka, stává se z něho Otec.
"Třeba jsi lepší vůdce, než jsem si myslel." "Jdi se bodnout." "Já se ti snažím omluvit." "Za co? Proč? Protože jsem nechal umřít pár Lodníků, jsem najednou lepší vůdce? Xakru. To je Otcova logika, ne moje."
Kniha je opravdu napráskána dějem. Ale na druhou stranu je ho tam tak akorát. Proto se skláním před autorkou, protože ne každý dokáže napsat román, aby nebyl nudný, ale zase ho nezahltil akcí. V téhle knize naleznete perfektní rovnováhu. Vždy když byste se mohli začít nudit, stane se něco tak překvapivého, že prostě musíte číst dál.
Série Vesmír je opravdu povedená. Je to moje první kniha, která se odehrává ve vesmíru, ale můžu říct, že nebude poslední. Já se teď už pouze těším na závěrečný díl a na to, jestli obyvatelé Universa opravdu spatří a projdou se po svém novém domově.
A zajímavost na závěr. V poděkování autorka píše, že děkuje Stephanii Perkinsové - autorce oblíbených románů Polibek pro Annu a Lola a kluk od vedle. Jak je vidět, svět je malý a mnoho autorek se zná mezi sebou.
Žádné komentáře:
Okomentovat