Příběh drakie Jacindy a její rodiny pokračuje. A rozhodně ne tak, jak by si sama dívka představovala. Osud totiž míchá jejími kartami skutečně zvláštním způsobem. A jen on ví, jak to nakonec celé dopadne.
Době, kterou strávila Jacinda, její sestra Tamra a jejich matka na útěku, odzvonilo. Syn alfa samce Cassian je totiž vypátral. A dívka se dobrovolně rozhodne pro návrat. Je to v podstatě jediná možnost, jak přežít. Když totiž zachránila svého milovaného Willa před jistou smrtí, dala lovcům do rukou cenný trumf. Odhalila svou pravou totožnost drakie, a tudíž ona ani zbytek její rodiny už nejsou v bezpečí. A přestože vrátit se do tábora mezi ostatní příslušníky druhu je riziko, rozhodně je to lepší než smrt.
Asi není překvapivé, že útěk se neobejde bez komplikací. Lovci totiž nikdy neváhají, a pokud mají na mušce kořist, dokážou být setsakra rychlí. Než se Jacinda naděje, jsou obklíčeni. Zdá se, že utéct se jim nemůže podařit, ale pak se stane něco zvláštního - Tamra se po všech těch letech, kdy byla vystavována posměchu jako zakrnělá drakie, promění. A to navíc v nic obyčejného, ale v mlhotvorku.
Neskutečně klidným pohledem přejede všechny osoby na silnici. Jako by věděla, co přesně má dělat. A podle mě to také ví. Instinktivně.Nedokážu se ani hnout. Dívám se na ni, je krásná i děsivá zároveň, může za to její matně lesklá kůže a vlasy zbavené veškerého pigmentu. Zvedne hubené ruce. Jako kouř z rychle hořícího ohně nás zavalí mlha. Je tak hustá, že si skoro nevidím na ruku, i když si ji dám přímo před oči. Lovci jsou nám zcela skrytí, ale slyším, jak křičí a volají na sebe, vrážejí do sebe, kašlou a padají na silnici jako domino. Nejdřív jeden, pak druhý a pak třetí. A pak nic. (str. 15)
Díky Tamřinu zásahu přijdou lovci o vzpomínky a čtveřice se bezpečně dostane zpět do osady. A je to rovněž Tamřina zásluha, že všichni vyváznou z poměrně lehkým trestem. Alfa samec však dá jasně najevo, že to tak nemusí zůstat věčně. Jacinda už má u vedení jeden velký vroubek. Stačí sebemenší neposlušnost či nerozvážnost a může to s ní dopadnout hodně špatně. A Jacinda nemá v povaze poslouchat.
Na rozdíl od prvního dílu, který se odehrával v lidském světě, většina dílu druhého se točí okolo života v táboře. Jacinda je daleko od světa, na nějž si začínala zvykat. Navíc si připadá opuštěná, protože její matka pracuje dlouho do noci a poté se zavírá u sebe v pokoji, Tamra se přestěhovala, aby mohla pod odborným vedením zlepšovat své schopnosti mlhotvorky a Will je někde hodně daleko. A s největší pravděpodobností si na ni ani nepamatuje.
Dívce nezbývá, než se přizpůsobit, což jí není právě po chuti. Chce zpět svou svobodu, znovu volně dýchat. Jenže to nemusí být tak jednoduché. Její život už nikdy nebude jako dřív. Zvlášť když se zcela nečekaně zaplete do milostného čtyřúhelníku. Ten má sice ten správný počet vrcholů, aby všichni mohli být spokojení, ale dokážou se v něm zorientovat a najít své dokonalé protějšky?
Zhruba tak celou první polovinu knihy jsem si říkala, že to není tak špatné, vlastně dokonce o kousek lepší než první díl. Pak se ale příběh přehoupl dál a moje mínění o něm zase kleslo. Drakie je napsaná poměrně čtivě, o tom žádná, přesto si mě ani svým pokračováním nezískala. Při čtení prvního dílu jsem si z jakéhosi absurdního důvodu vybavila Stmívání, při čtení dílu druhého mi zase hlavou problikávaly Hunger Games. A vím, že si poklepete na čelo, protože tyhle knihy spolu absolutně nesouvisí, ale jsou to ostatně jen moje pocity.
Jacinda se místy chová poněkud nelogicky, chaoticky, řada věcí jí nedochází a na jiných až příliš bazíruje. Jako hlavní hrdinka mi není sympatická, její postava mi připadá poněkud plochá. Nezaznamenala jsem žádný zvláštní vývoj krom toho, že má ve zvyku se bouřit proti všemu a všem.
A na závěr ještě jedno obrovské minus, které musím vytknout překladu. Obvykle nemám z přeloženými knihami problém, upřímně doznávám, že jsem líná číst je v originále. Tentokrát jsem však pěnila nad způsobem, jakým je znásilňována čeština. Bysme, abysme, to jako vážně? Ano, chápu, všem nám to občas ujede, je to síla zvyku, ale v knize bychom snad mohli zůstat u bychom. Přestože spolu mluví šestnáctiletí puberťáci. Kdykoliv se objevilo bysme, a že jich nebylo málo, jako bych dostala pěstí mezi oči. Asi jsem puntičkář, ale tohle mě jednoduše rozčilovalo a knize ubralo procenta.
Jak se celý příběh vyvine, kdo s kým skončí a jestli najde Jacinda své místo mezi drakii, se dozvíme ve třetím díle. Sama jsem zvědavá, jestli aspoň vyvrcholení série vzbudí mé sympatie. U prvních dvou dílů pro mě bohužel nejlepší částí knihy byly obálky..
Žádné komentáře:
Okomentovat