Možná se spousta z vás zarazí u tak vysokého hodnocení. Ale já opravdu nemůžu jinak. Rezistence samozřejmě má nějakou tu chybku, ale většina pro mě nebyla zásadních a já nevidím důvod, proč tedy knihu nehodnotit víc než kladně.
Rezistence mě utvrdila v tom, že druhé díly patří vždy k mým oblíbeným. Stejně jako u Hunger Games, kde je druhý díl můj nejoblíbenější, tak u Divergence k tomu směřuje. Jen doufám, že to nedopadne jako u zmiňované série a třetí část mě nezklame.
Rezistence začíná přesně tam, kde Divergence skončila. Skoro celá Odevzdanost je zničená a Neohroženost je rozpůlena vedví rozdílnými názory. Válka je na spadnutí a Tris má co dělat sama se sebou. Boje ji totiž poznamenaly víc, než by se jí líbilo. Podaří se jí se vším vyrovnat? Dokáží se frakce zformovat natolik, aby porazili Sečtělost? A jsou členové Sečtělosti jediní nepřátelé Tris?
Jsme zřejmě jediná frakce, která takový vnitřní rozkol připustí. Mírumilovní by se nikdy nerozštěpili; nikdo z Odevzdaných by se nezachoval tak sobecky; Upřímní by se dohadovali tak dlouho, dokud by nepřišli na společné řešení; a ani Sečtělí by neudělali něco tak nelogického. Neohrožení jsou opravdu mistři v krutosti.
Zatímco v prvním díle jsme skoro nevytáhli paty ze základny Neohrožených, v Rezistenci nám autorka nechá nahlédnout i do jiných frakcí. Čtenář tak aspoň pořád nečte o "Jámě", ale dozví se, jak si žijí ostatní skupiny. A tyhle informace jsou kolikrát velmi zajímavé.
Co na knize oceňuji opravdu hodně vysoko, a ne každý autor to dnes bohužel umí, je vývoj postav. Určitě nejsem jediná, která má při čtení některých knih pocit, že jsou postavy totálně ploché a pořád stejné. U téhle série se ale rozhodně bát nemusíte. Zvlášť Tris prochází velkým vývojem, a i když jsem někdy kroutila nad jejími rozhodnutími hlavou, nadávala jí a při tom si ještě trhala vlasy z hlavy, rozhodně nemůžu říct, že její rozhodování a chování bylo nelogické. Nebylo. Spíše naopak.
Výborně byl také popsán vztah mezi Tobiasem a Tris. Protože si můžeme namlouvat, co chceme, ale vztahy nejsou dokonalé. A zvlášť ne ve válce. Takže všechny jejich hádky, nedůvěra, lži tam prostě patřily.
Ví, s kým se za chvíli setkáme, jen já pořád netuším. Jak to, že vím tak málo o klukovi, který tvrdí, že mě miluje - o klukovi, jehož jméno má takovou sílu, že nám všem zachránilo krk ve vlaku plném nepřátel?
Pro někoho byl děj možná lehce předvídatelný, ale já to tedy nebyla. Je pravda, že konec knihy mě napadl, ale asi deset stránek před tím, než byl skutečně odhalen, takže nešlo o nic zásadního.
Děj plyne velmi rychle, akce střídá akci a čtenář si jen může domýšlet, co se stane na následujících stránkách. A některé zrady a zvraty v knize vás opravdu donutí zírat s otevřenou pusou.
No a ten konec? To jako vážně? Po dočtení poslední věty jsem zběsile otáčela stránky a hledala další kapitolu. A vůbec nevím, jak to až do jara vydržím.
Žádné komentáře:
Okomentovat