Anna má jít do maturitního ročníku a jeden by si řekl, že poslední ročník školy si maximálně užije. To by si však její otec nesměl myslet, že naprosto přesně ví, co je pro jeho dceru nejlepší. A tím má být soukromá americká škola v Evropě. A to přímo v srdci města zamilovaných - v Paříži. Na Annin názor se nikdo neptá a ona je tak vržena do neznámého světa plného lidí, jimž nerozumí. A se svým absolutním "netalentem" na jazyky se cítí ztracená dvojnásob.
"Tady je všechno, co vím o Francii: filmy s Belmondem, Amélie a Moulin Rouge. Eiffelovka a Vítězný oblouk, i když netuším, jaký mají vlastně smysl. Napoleon, Marie Antoinetta a spousta králů jménem Ludvík. Taky nevím, co udělali, ale myslím, že to nějak souvisí s Francouzskou revolucí, která nějak souvisí se svátkem Dobytí Bastily. Muzeum umění se jmenuje Louvre a má tvar jako pyramida a bydlí v něm Mona Lisa společně se sochou ženy, který chybí paže. A na každým rohu jsou café nebo bistra, nebo jak jim říkají. A mimové. Jídlo je prej dobrý a lidi tam pijou hodně vína a kouří hodně cigaret." (str. 7)
V novém prostředí si Anna zvyká především díky přátelům. Hned první den se seznámí s Meredith, dívkou z vedlejšího pokoje, a brzy je přijata do skupiny jejích spolužáků. Patří mezi ně i naprosto úžasný Étienne St. Clair. Hnědé vlasy, hnědé oči, pronikavá inteligence a tajuplné kouzlo jménem šarm - jednoduše sen každé dívky. Není se proto co divit, že tenhle Pan Dokonalý je zadaný. V tu chvíli to však Annu netrápí. V Atlantě, svém rodném městě, totiž nechává kluka, se kterým jsou nejspíš víc než jen kamarádi.
Přestože první týdny jsou pro Annu děsivé, časem se jí Paříž začíná dostávat pod kůži. Navštíví všechny známé památky, se svými přáteli absolvuje procházky po městě a jako pravý filmový fanatik je skoro každý večer v kině. S Étiennem jsou si čím dál bližší, Anna v něm najde svého nejlepšího přítele, kterému může říct všechno a on jí vždy podá pomocnou ruku. Jenže pak se do hry dostanou city a všechno se začne komplikovat...
Anna je průměrná americká teenagerka s vědomostmi o Evropě, které jsou k pláči. Navíc se občas chová jako absolutní cvok a utíká před problémy a především sama před sebou. Snaží se působit sebejistě, tvrdí, že se zná, ale většinou provede absolutní pitomost, takže má člověk chuť ji trochu proplesknout. K dobru jí však mohu přičíst to, že v tom není sama. Lidé okolo ní se totiž chovají naprosto stejným, absurdním způsobem. Zdá se, že to ke knize tak nějak patří.
Annini přátelé jsou stejně jako ona američtí teenageři, každý z nich je však jiný. Étienne je zapálený historik a potkat ho s tlustou knihou plnou dějů dob dávno minulých je na denním pořádku. Josh, další z chlapců, kteří se s Annou přátelí, zase neudělá krok bez skicáku. Jeho přítelkyně Rashmi ho v tom obvykle podporuje, pokud se právě nehádají, a Meredith tiše přihlíží a hází zamilované pohledy na Étienna. Obyčejný život obyčejných středoškoláků v neobyčejném městě :)
Kniha je napsána ich-formou z Annina pohledu. To ona je tou, kdo vypráví, a to v přítomném čase. Obvykle nemám použití přítomného času v románech ráda, tady mi však nevadil, dokonce si nějak neumím představit, že by byl příběh vyprávěn v čase minulém. Anna mluví tak trochu, jak jí pusa narostla. To znamená, že občas (no dobře, spíš často) jí uklouzne nějaké to nespisovné slovíčko nebo aspoň tvar. Protože však má jít o příběh ze života, jsem ochotná to přejít. Přeci jenom, přehnaně spisovně mluvící puberťák by vypadal hodně divně. :)
Podtrženo sečteno, Polibek pro Annu je příjemným čtením na horké letní dny i studené zimní večery. Perfektně v sobě snoubí romantiku, humor, porozumění i nedorozumění. A přestože občas budete na hlavní hrdiny nadávat, určitě jim nepřestanete držet palce. A po dočtení se vám na tváři rozlije ten přiblble šťastný úsměv, s nímž by vás nikdo neměl přistihnout, jinak si pomyslí, že jsme cvok. Ale na tom nezáleží. Protože Polibek pro Annu za to rozhodně stojí.
Žádné komentáře:
Okomentovat