Komunistický režim aristokracii nepřál. O tituly přišli její příslušnici už za první republiky, komunisté se však rozhodli zabavit jim i jejich rozsáhlé majetky. Řada z nich se proto rozhodla pro emigraci a nový život za hranicemi země. A pokud jim v útěku pomohli přátelé, existovala reálná šance, že v zahraničí se uprchlíkům povede stejně dobře, jako v Československu. Úkol nalézt nový domov a smysl života leží i před hraběcí rodinou Sternbergových.
Vyprávění začíná ve chvíli, kdy hraběcí rodina ve vlaku překračuje hranice Francie, aby se dočasně uchýlila do Paříže a odsud následně přesídlila do Ameriky. Spojené státy se stávají zemí zaslíbenou mnoha emigrantů, na málokoho z nich však zdejší hlučná velkoměsta i rozsáhlé prérie čekají s otevřenou náručí. Americký způsob života se od toho evropského podstatně liší, aristokratický původ tady nic neznamená a jen málokdo má tolik štěstí, aby vystoupil z anonymity a skutečně se prosadil. Ještě před odplutím za oceán však na Sternbergovy čeká Paříž. Zářící módní velkoměsto nabízející požitky a zábavy na každém kroku. Když jste bohatí, Paříž vám leží u nohou. Když ne, máte smůlu.
Rodina Sternbergových doma v Československu vlastnila rozsáhlý pozemkový, nemovitý i movitý majetek. Z toho všeho však nezbylo téměř nic. Ze země smí vyvézt jen to nejnutnější pro třítýdenní zájezd do Vichy, což je falešná záminka, díky níž získali víza, a všechny ostatní cennosti jsou nenávratně ztraceny. O něco se postará rodinný přítel a americký diplomat Steinhardt, s tím, co neproveze z republiky on, se však rodina nemá šanci shledat. A právě peníze se velmi záhy ukazují jako problém. Hraběcí rodina je totiž zvyklá nezřízeně utrácet, což se s omezenými prostředky ukazuje jako zásadní problém. Sternbergovi jsou totiž za jediný týden schopni rozfofrovat peníze určené přinejmenším na měsíc.
Cecilia Sternbergová popisuje své životní peripetie s nadhledem a humorem, nebojí se přiznat chyby a přešlapy, jichž se během svého putování dopustila, a bere je jako nedílnou součást sebe sama. Celé vyprávění je protkané řadou vzpomínek na dětství a mládí, na četné známé a příbuzné. Díky tomu se před čtenářem záhy vyloupne působivá freska šlechtického života za první republiky, lesku plesů i večírků, honů a dalších kratochvílí typických pro aristokratický život.
Není pochyb o tom, že hlavní hrdinkou celého příběhu je právě hraběnka Sternbergová, žena často nerozvážná a zbrklá, vlivem své výchovy neznající skutečnou hodnotu peněz. Mnohdy nejprve jedná, než začne přemýšlet, což ji přivádí do nepříjemných situací. Její omyly jsou však svým způsobem velmi lidské a pochopitelné. Svého manžela popisuje tak trochu jako hrdinu zašlých časů. Neidealizuje ho, ale zároveň ho neustále omlouvá. Možná podvědomě, možná úmyslně, jen málokdy však je jeho chování a jednání vylíčeno jinak než v lichotivém světle. Hraběcí dcera Diana je dítko odchované Amerikou. Na jednu stranu je to evropsky vychovaná mladá dáma, na druhou stranu svéhlavá Američanka. Je zástupkyní zcela nového světa, který její rodiče nedokážou zcela pochopit ani plně docenit.
Spíš než paměti připomíná Cesta román. Možná je to tím, že rodina Sternbergova prožila v emigraci skutečně dobrodružný život plný zvratů, svou roli však hraje i nepochybný vyprávěcí talent Cecilie Sternbergové. Paní hraběnka píše s lehkostí a dokáže své čtenáře upoutat. Od jejího příjezdu do Francie, přes pobyt v Americe a konečné útočiště na Jamajce čtenáři s netrpělivostí očekávají, co se bude dít dál a jestli se postavy dočkají nějakého šťastného konce. Díky naostřenému peru Cecilie Sternbergové tak ožívá zdánlivě banální, ale přesto nevšední příběh jedné rodiny, která hledá svůj kousek štěstí v nelítostném současném světě.
Žádné komentáře:
Okomentovat