Být jiný se nevyplácí. Zvlášť když se nastěhujete na nesmírně konzervativní předměstí Clevelendu. Shaker Heights je zdánlivě perfektní. Žijí zde spořádaní lidé, mají pohodlné domy a úpravné zahrádky, posílají děti do elitních škol a řídí se přísnými pravidly, která se vztahují úplně na všechno, třeba i na výšku trávníku na předzahrádce. Uzavřeni ve vlastním perfektním světě téměř nevnímají okolní realitu, ta k nim doléhá jen vzdáleně. O to víc však stojaté vody zdejšího dění rozvíří příchod nekonformní fotografky a její dospívající dcery. Mia a Pearl si zde chtějí vybudovat nový život, to však ještě netuší, co všechno jejich příjezd rozpoutá...
Autorka začíná od konce - požárem. Vznosný dům Richardsonových lehne popelem, protože nejmladší člen rodiny, dcera Izzy, se jej rozhodla podpálit a následně beze stopy zmizela. Co ji k činu dohnalo a kam vlastně šla, nikdo netuší. Odpovědi se skrývají v minulosti. V právě uplynulém roce, během nějž do města přibyly Mia a Pearl, nadělaly spoustu zmatku a opět beze slůvka rozloučení odjely.
Mia a Pearl jsou nomádky, kočovnice přejíždějící z místa na místo podle toho, co si žádá Miina inspirace. Je totiž fotografka, ovšem velmi nekonvenční. Nechce tvořit tuctové obrázky krajin nebo portréty šťastných rodinek, vytváří si komplikované projekty, díky nimž vznikají umělecky hodnotné snímky. A přestože ne všechny se prodají, Mia pociťuje nad svou prací uspokojení a za nic na světě by se jí nevzdala. Pearl už si na jejich tulácký život zvykla a nestěžuje si, byť vytrhávat se zas a znovu z kořenů pro ni jako pro teenagerku není snadné. V Shaker Heights to však má být jiné. Tady Mia slíbila zůstat natrvalo, a Pearl proto začíná navazovat hlubší vztahy se zdejšími obyvateli.
Richardsonovi patří ke společenské smetánce a vedou perfektní život přesně podle pravidel své čtvrti. Pan Richardson je úspěšný právník, jeho žena se živí jako novinářka, jejich děti se dobře učí a mají spoustu mimoškolních aktivit. Přestože Mia a Pearl se od nich odlišují vším myslitelným způsobem, rozhodne se paní Richardsonová roztáhnout nad nimi ochranná křídla a prakticky je přijmout do rodiny. Rozhodně nemůže tušit, co tím rozpoutá.
Ústředním tématem románu je mateřství a jeho rozmanité podoby. Setkáte se zde s klasickou početnou rodinou složenou z rodičů a jejich dětí, se svobodnou matkou, s ženou nucenou vzdát se dítěte, přestože po něm velmi touží, ženou zbavující se dítěte, které nechce, ženou prahnoucí po potomcích, které nemůže mít. Ženy všeobecně hrají v románu stěžejní úlohu. Je to jejich svět. Plný zášti a intrik, závisti a nepřejícnosti, ale také plný lásky, soucitu a přátelství. Muži jako by hráli pouze okrajovou roli, byť jsou to často oni, kdo se stává spouštěcím mechanismem toho nejzásadnějšího dění.
Autorka však řeší rovněž rasovou otázku, která je v Americe stále velmi aktuální. Román je zasazen na konec 90. let a od té doby se jistě mnohé změnilo, faktem však zůstává, že rasové rozdíly přetrvávají a vyrovnat se s nimi není snadné. Zvlášť když většinová bílá americká společnost považuje jejich přehlížení za dostatečně vstřícné řešení a neuvědomuje si, že se jedná pouze o rasismus jiného druhu. Autorka uvažuje nad rozdílnými kořeny různých kultur a zamýšlí se nad právem kohokoliv vytrhnout dítě z kulturního prostředí, do nějž na základě svého původu náleží.
Celeste Ng volí velmi specifický vyprávěcí styl, v němž se mísí pohledy postav, její vlastní autorské komentáře i jakýsi všeznalý božský vypravěč. Nitky příběhu se splétají postupně a jen velmi pozvolně ukazují rozsáhlou síť vztahů, v níž se všichni přímo či nepřímo ovlivňují. Každé sebebanálnější slovo či věta mohou mít dalekosáhlé důsledky, každý zanedbatelný detail se může ukázat jako životně důležitý.
Byť se to na první pohled nemusí zdát, autorka je velmi ironická a často ostře kritická vůči popisovaným skutečnostem. Představuje čtenáři společnost, v níž jsou všichni přijímáni stejně a mají stejná práva, ovšem platí to jen na papíře. V realitě totiž každý zastává svou vlastní pravdu a je silně nepřátelský vůči komukoliv, kdo by se chtěl postavit do opozice. Jednotlivé postavy žijí ve svých vlastních komfortních bublinách, z nichž se neodvažují vykročit, aby se nemusely střetnout s nepříjemnou realitou. Vidí pravdu zkresleně, po svém, ale považují se za velmi svobodomyslné a otevřené. Nejsmutnější je skutečnost, že si svoji zkostnatělost a sebestřednost vlastně vůbec neuvědomují.
Román je velmi silnou lidskou výpovědí o zdánlivých banalitách, které formují náš život. O neskutečné moci slov, potřebě vzájemné blízkosti a pochopení, společnosti jako takové. Jedná se o kritiku našeho životního stylu, která vyvolává spoustu otázek a odpovědi ponechává v náznaku. Po dočtení se vám tak do mysli bude vkrádat neodbytné "kdyby", "co by se stalo, kdyby..." A možná se i zamyslíte nad svým životem a nad věcmi, které běžně přehlížíte a ignorujete. Autorka neříká, jak bychom se měli chovat ani neukazuje jedinou správnou cestu. Pouze předestírá možnosti a na nás je si zvolit.
Žádné komentáře:
Okomentovat