Devatenácté století se pomalu, ale jistě blíží ke své polovině. Na anglickém trůně sedí mladá královna aktivně se zajímající o svůj lid a jeho životní podmínky, železnice si pozvolně prokousává cestu napříč ostrovem a obyčejní lidé řeší banální i zcela zásadní problémy. Všechno se mění a jistoty některých se velmi záhy otřesou v základech. A týká se to i Morlandových.
Charlotte strávila celý svůj život, kam až její paměť sahá, v ústraní a daleko od pátravých lidských očí. Její nemocný otec ji držel ve své blízkosti a izoloval ji od jakéhokoliv společenského dění. Jejími jedinými společníky tak bylo služebnictvo a knihy. Charlotte pomalu dospívá v mladou ženu a začíná si připadat osamělá. Touží po hřejivém lidském slově a troše vlídnosti, kterých se jí však od otce nedostává. Její vyhnanství ovšem nemůže trvat věčně. Smrt otce znamená pro Charlotte zásadní životní zlom. Najednou se totiž ukáže, že dívka vůbec není tím, za koho se celá léta považovala.
Charlotte se vydává do Londýna, kde žijí její příbuzní, a z lidským zrakům skryté slečny Meldonové se proměňuje v okouzlující hraběnku Chelmsfordovou s nehorázným jměním. Prožívá svou první zářivou společenskou sezónu, nechává se unášet krásou večírků a plesů a poprvé v životě si připustí možnost, že by se mohla zamilovat. S muži a společností vůbec má však nulové zkušenosti. Jak tedy poznat, že to s ní její ctitelé myslí vážně a neprahnou pouze po jejím ohromném majetku?
Zatímco předchozí díl rodinné ságy se zaměřoval na dění na Morlandu, v devatenáctém pokračování se děj přesouvá do módního Londýna. Pozornost je tentokrát věnována především té části rodiny točící se okolo Lucy, poslední žijící příslušnice nejstarší generace Morlandů. V centru všeho dění stojí Charlotte, dlouho ztracená Lucyina vnučka a dědička ohromného jmění. Autorka věnuje vývoji této postavy značný prostor, proto se dívka mění ze zakřiknuté, trochu naivní holčičky bojící se společnosti a neschopné si v ní poradit a správně se pohybovat, v sebevědomou mladou ženu odhodlanou bít se za to, v co věří.
Londýn bohužel neznamená pouze lesk večírků, ale také špínu a bídu těch nejchudších. Autorka rozvíjí filantropické sklony svých hrdinů a představuje neutěšenou situaci městské chudiny. Londýn má dvě tváře - na jedné straně je to povrchní pozlátko frivolních zábav, na druhé všudypřítomná neutěšenost nemajetných. Jedni se nezajímají o druhé a případná pomoc nepřichází ze správné strany, takže se zdá, že se všechno točí v začarovaném kruhu. Pokud totiž někdo projeví iniciativu věci změnit, setká se pouze z opovržením a nepochopením dalších příslušníků své společenské vrstvy.
Jak bohatá, tak chudá společnost jsou v románu vykresleny velmi plasticky a autorce se navíc daří vystihnout dobové myšlení se všemi jeho předsudky a pomýlenými názory. Je vlastně dost zarážející, že ještě před nějakými sto padesáti lety se na svět a některé ožehavé otázky nahlíželo zcela jinak.
Hraběnka je jako obvykle výborně napsaným historickým románem plným rodinných tajemství, nečekaných zvratů, romantiky a překvapivého množství šťastných konců. Skoro to vypadá, že autorka chtěla dopřát svým hrdinům trochu štěstí, dokud je k tomu příležitost. Relativně dlouhé období míru se totiž chýlí ke svému konci a Evropa se brzy znovu začne otřásat v základech.
Žádné komentáře:
Okomentovat