Láska si nevybírá. Často nás zasáhne zcela nečekaně a někdy i dost nevhodně. Zvlášť když váš vyvolený je absolutně nedostupný, pokud tedy nemáte porušit asi tak milion pravidel. Na univerzitě jsou totiž přísně zakázány jakékoliv vztahy mezi profesory a jejich studenty. Ale co dělat, když jsou city silnější než vy?
Aubrey čeká poslední semestr na univerzitě a chce si ho pokud možno užít. Rozhodně si nehodlá komplikovat život vztahy, zvlášť zakázanými. Jenže člověk míní... Na katedře anglické literatury se objeví nový asistent Daniel, pohledný, sympatický mladý muž, po němž jedou snad všechny dívky ve třídě. Ani Aubrey není výjimkou. Ovšem vztahy mezi učiteli a jejich studenty jsou přísně zakázané. Dívka si bude muset nechat zajít chuť. Navíc nic nenasvědčuje tomu, že by o ni měl Daniel nějaký zvláštní zájem, takže překonat city pro Aubrey bude jen otázka času. I když... je to vážně tak?
Mezi Danielem a Aubrey to znatelně jiskří a zdá se, že by se přeci jenom mohli dát dohromady. Nebýt toho jediného drobného detailu, že jsou studentka a profesor. Pokud mají mít nějakou budoucnost, musí všechno udělat správně. To znamená, že případný románek si nemohou začít dřív, než na konci semestru. Jsou to sice jenom dva měsíce, ale přesto se tahle poměrně krátká doba jeví dlouhá k nesnesení.
Příběh je velmi banální a nepříliš originální, přestože se docela dobře čte. Na to, jak rozsáhlý román je, se toho v něm stane extrémně málo, některé situace působí vyloženě vycpávkově a hlavní děj by se bez nich v klidu obešel. Román by mohl mít poloviční rozsah a autorka by v něm zvládla odvyprávět tentýž příběh, trocha škrtů by mu jen prospěla. Takhle dochází ke zbytečnému umělému natahování. Řada situací totiž není důležitá pro vývoj děje ani hlavních postav a skutečně slouží pouze k vyplnění prostoru.
Autorka zajímavě využívá Shakespeara a jeho citáty zapojuje do děje. Každá kapitola začíná citací některé ze Shakespearových her či básní, která předznamenává, o co v konkrétním úseku knihy půjde. Shakespearův jazyk se rovněž stává základem řady slovních potyček mezi hrdiny, protože Aubrey je schopná citovat celé pasáže her zpaměti a vždy dokáže najít přiléhavý citát komentující její situaci. Překladatelka se rozhodla využít starších shakespearovských překladů, které u nás vznikly povětšinou v 19. století, což možná nebyla úplně nejšťastnější volba. Sice se tím přibližuje jisté archaičnosti Shakespearových textů, čtenáři neznalému díla tohoto barda světového divadla však komplikuje porozumění.
Román je napsán v ich-formě, přičemž většinou je vypravěčkou Aubrey, ale několik kapitol vypráví rovněž Daniel. Právě jeho část příběhu je zajímavým osvěžením, protože nabízí nový pohled na věc a možnost srovnání myšlenkových pochodů obou hlavních hrdinů. Jedním ze základních problémů této dvojice je totiž neschopnost normálně spolu komunikovat. Jistě, kdyby to uměli, román by asi neměl o čem vyprávět, přesto je jejich absolutní nedostatek snahy o vzájemné pochopení velmi iritující.
Láska podle Shakespeara: Daniel & Aubrey je nenáročnou oddechovkou, u které můžete vypnout. V podstatě je to milé, romantické čtení, které není příliš originální ani v ničem převratné, ale je čtivě napsané a rychle plyne. Navíc to není až tak přeslazená romantika, aby se vám z ní kazily zuby. Takže pokud sháníte pohodové čtení na léto, u něhož si odpočinete a ještě se dozvíte něco o Shakespearovi, směle do toho. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat