Ač je to s podivem, viktoriánská morálka je s postupujícími léty stále prudérnější a zkostnatělejší. To, co ještě před pár lety nebyl problém, nebo se nad tím přinejmenším přivíraly obě oči, je najednou neřešitelnou katastrofou. Královna udává své zemi tón, a přestože se ozývají republikánské hlasy, osoba panovnice je stále takřka posvátná. Přísně se proto prosazuje klasický model rodiny, v němž má žena budovat spokojený domov a nemíchat se do mužského světa. S tím se však někteří nechtějí jen tak smířit. A boj za ženská práva pomalu ale jistě vypuká.
Benedict Morland ztratil po odjezdu dcery do Ameriky a smrti manželky jakýkoliv zájem o rodinné panství. Dává přednost dobrodružstvím v zahraničí, například stavbě Suezského průplavu, a tam také nalezne svou smrt. Panství přechází na nového majitele, nejstaršího syna George, který to bere jako šťastný zásah shůry. Je totiž beznadějně zamilovaný, ovšem pouze jako zámožný pán se bude moct o svou vyvolenou ucházet. A protože Alfréda se zoufale touží a tak trochu i potřebuje vdát, nedá se čekat, že by podobnou nabídku odmítla.
V Londýně se mezitím Venetia Fleetwodová marně snaží přesvědčit rodiče o tom, že není nic špatného na povolání lékařky. Má v sobě zakořeněnou silnou touhu pomáhat lidem a být užitečná. A jak jinak by se jí to mohlo povést, než jako doktorce. Problém je, že nemocnice je ryze mužským světem. Ošetřovatelky jsou v ní jakžtakž trpěny, ale lékařky rozhodně nemají místo. Žena je totiž v mužských očích podřadným stvořením nízkého intelektu zhruba na úrovni zvířat. Venetia se bude muset hodně snažit, aby ji přijali na lékařskou fakultu. A ještě těžší pro ni bude ve svém snažení vytrvat - tím spíš, že její otec vévoda je zásadně proti.
Dvaadvacáté pokračování rodinné ságy Morlandů nás už definitivně přesouvá k mladší generaci. Po Charlotte v Londýně přebírá otěže její dcera Venetie, na Morlandu se zase usazuje George s novomanželkou. Příběh je poměrně rovnoměrně rozdělen mezi obě větve rodiny, s tím, že vyprávění se týká i dalších členů než jen dvou zmíněných, třeba Venetiiny sestry Olivie nebo Georgovy sestry Henrietty. Díky tomu se čtenář dostává do celé řady různých prostředí, byť převažují módní Londýn a poklidný zemědělský Yorkshire.
Autorka postihuje zejména nelehký úděl žen v 70. letech 19. století, kdy je společnost snad nejprudérnější za celé pokrokové 19. století. Žena je odkázána víceméně pouze na domácí krb, jejím jediným posláním je péče o rodinu a budování přívětivého domova. A každá se s touto situací musí vypořádat po svém. Zatímco Venetia je ukázkovou rebelkou vzpírající se veškerým konvencím, Alfréda se realizuje naplňováním svých velmi nákladných snů o moderním domě, Olivia se našla ve službě královně u dvora a Henrietta se ze všeho nejvíc touží zavděčit manželovi. Osudy všech jsou tedy velmi pestré a dochází k mnoha nečekaným zvratům, díky nimž se čtenář může nechat neustále překvapovat.
Není překvapením, že autorka má pečlivě nastudovány veškeré dobové reálie a na vhodná místa umisťuje informace o význačných historických událostech. Nutno však podotknout, že první polovina 70. let není v tomto ohledu příliš vzrušující. Až na téměř směšnou prusko-francouzskou válku a několik vládních reforem se nic zásadního neděje.
Ledová kráska je otevřením nové kapitoly v životech všech hrdinů a zároveň tak trochu předáním štafety. Postavy, které v předchozích třech dílech hrály prim, nyní ustupují mírně do pozadí a dávají prostor svým potomkům, kteří teprve začínají žít plnohodnotný dospělý život a mají potřebu se realizovat. A nemohli si ke svému debutu vybrat lepší dobu.
Žádné komentáře:
Okomentovat