David Levithan - Den co den


Každý z nás si občas povzdychne, že by chtěl být někým jiným, prožít svůj život trochu jinak. A pod vlivem všemožných knížek a seriálů se ani není co divit, že nám náš banální lidský život připadá neskutečně nudný. Ale co kdybyste vlastně ani život neměli? Žili ze dne na den, pokaždé v novém těle, s novými vzpomínkami a s vědomím, že zítra už zase budete někde jinde... 


A je zvláštním druhem cestovatele - jeho cesty se totiž odehrávají v rámci jednoho státu a rozhodně neprobíhají autem. A se totiž každé ráno probouzí v jiném těle. Dřív si myslel, že je to normální, že všichni lidé žijí jako on. Postupem času mu začalo docházet, že je výjimečný. A přestože jeho schopnost je svým způsobem zvláštní dar, může se ukázat jako prokletí. 

A obvykle nijak výrazně nezasahuje do životů svých hostitelů. Probere se jejich vzpomínkami, zvyky a plány a následně v jejich těle stráví zcela banální den - plní jejich školní povinnosti, schází se s jejich přáteli, hraje si na poslušného syna nebo dceru. Jenže jednoho dne dojde k něčemu, co rozhodně nečekal. Probudí se v těle chlapce jménem Justin a tenhle zážitek mu převrátí život vzhůru nohama. Jeho hostitel má totiž krásnou přítelkyni Rhiannon, do které se A beznadějně zamiluje. Jenže s ní smí strávit jen jeden den... 

Když někoho skutečně milujete, záleží vám na tom, být spolu. Váš život možná nikdy nebude perfektní a vy spolu nebudete bezvýhradně šťastní, ale nepřestanete to zkoušet. Žádná vzdálenost není dost velká, aby vás udržela od sebe - klidně se vyškrábete na nejvyšší horu nebo přeplavete oceán. A A není jiný. Ví, že nejedná správně, ale jeho touha spatřit aspoň na chvíli milovanou dívku a strávit s ní trochu času, ho nutí dělat věci, na které by předtím ani nepomyslel. A přestože do té doby vždycky žil životy svých hostitelů, najednou do nich začne zasahovat a dávat jim směr, jejž ukazuje jeho srdce. 

David Levithan na stránkách své knihy vytvořil lásku, která musí překonávat překážky. Ovšem lásku komplikovanější než si kdokoliv z nás dokáže představit. Staví svého hrdinu do nelehké situace, staví ho před morální dilemata a odmítá mu podat pomocnou ruku. Je přesnou ukázkou toho, že na světě jsme sami. A přestože žijeme obklopeni lidmi, jen málokdy si pomůžeme navzájem, jen málokdy najdeme pochopení u druhých. A žije životem, který je dvakrát tak osamělý. My všichni totiž můžeme aspoň předstírat, že se o naše problémy někdo zajímá. A tuhle možnost nemá. 

"Když se díváte do středu vesmíru, je tam chlad. Prázdnota. Když na to přijde, vesmír se o nás nestará. Ani čas se o nás nestará. Proto se musíme starat jeden o druhého." 

Kniha je plná krásných myšlenek, možná i jistého skrytého poselství. A vyzařuje z ní zvláštní atmosféra smutku mísícího se s touhou. Je to pocit, který vám nedokážu zprostředkovat, a abyste ho skutečně pochopili, musíte si knihu přečíst. Je to jenom fikce, ale co kdyby... Měli bychom si vážit svého banálního života, který můžeme žít den za dnem, hodinu po hodině, vteřinu co vteřinu. Protože možná někde existují lidé, kteří tuhle možnost nemají.

Žádné komentáře:

Okomentovat