Každá rodina je specifická a vzájemné vztahy v ní jsou otázkou řady kompromisů. Členové se milují i nenávidí, podporují i soupeří, snaží se navzájem pochopit a pokud to nejde, alespoň nerušeně existovat vedle sebe. Někdy se však situace zvrtne a ti, co by nám měli stát nejblíž, se z našeho života ztratí. Hledat si k nim znovu cestu se následně může stát jedním z nejtěžších životních úkolů. Zvlášť když tím, kdo nás zradí, je vlastní matka. Delphine de Vigan se ve své próze Noc nic nezadrží snaží pochopit, kdo vlastně její matka byla a co ji vedlo k rozličným životním rozhodnutím. Vytváří portrét výjimečné ženy, jejíž život byl nesmírně komplikovaný, ale i přesto snad stál za to.
Autorka na základě vzpomínek svých i svých příbuzných vytváří portrét Lucile. Překrásné dívky fotící pro nejprestižnější módní značky, na niž život naložil víc, než zvládla unést. Osudy její rodiny nejsou vždy jen šťastné a poznamenala je řada tragédií. Její rodiče se potýkali s finančními problémy, její mladší bratr zahynul za nešťastných okolností, další dva spáchali sebevraždu, jeden se narodil postižený... Lucile ze všeho nejvíc touží po lásce a pochopení, šťastná rodina, kterou její rodiče prezentují světu, je však víc než co jiného pouhá iluze. Vztahy uvnitř ní jsou totiž mnohem komplikovanější, než by se na první pohled zdálo.
Luciliným životem prochází velká řada mužů, kteří na ni mají silný vliv, byť ne vždy ten nejlepší. Zavedou ji na pokraj zoufalství, k drogám, alkoholu, krádežím a nezodpovědnému životnímu stylu. Citově ji naplňují, ale zároveň ničí. Její osobnost se pomalu naleptává a destruuje a nakonec si vyžádá její několikanásobnou internaci v psychiatrické léčebně a celoživotní medikaci. Lucile prochází obdobími nadšení a obdobími útlumu, pere se se svým životem, ale ten ji neustále staví do cesty překážky.
Kniha je působivým portrétem neobyčejné ženy, s níž si osud pořádně pohrál. Delphine de Vigan vychází z rodinných vzpomínek, ovšem nedrží se jich striktně. V určitých momentech je upravuje a dofabulovává, takže kniha není čistou biografií, ale spíše něčím, co bychom označili za biofikci. Jednotlivé postavy jsou skutečné, ne všechny události se však staly tak, jak je autorka popsala.
Většina textu je v ich-formě, díky níž autorčin komplikovaný vztah k matce perfektně vyznívá. Úvodní kapitoly popisující Lucilino dětství jsou nicméně v lehce odosobněné er-formě, díky níž čtenář získává odstup, a zároveň je tím jasně odlišeno, že se jedná o chvíle, kdy Delphine ještě nepatřila do matčina života. Do vzpomínkového líčení Luciliných osudů se navíc prolíná rovněž autorčin popis samotné tvorby, obhajoba jejích důvodů k sepsání příběhu, postup psaní...
Noc nic nezadrží je velmi komplexním vyprávěním balancujícím mezi pravdou a fikcí, které od sebe nelze odlišit. Je to osobní hold autorky její zemřelé matce, pokus, jak se vyrovnat se smrtí blízkého člověka a zpětně ho lépe pochopit. Jak autorka sama píše, přála si pro matku stvořit "papírovou rakev" postavenou ze vzpomínek jejích nejbližších. A to se jí nepochybně povedlo.
Žádné komentáře:
Okomentovat