Spousta lidí okolo mě na Fifty Shades pěje ódy. A protože jsem od přírody zvědavá, rozhodla jsem se to taky zkusit. Když vám všichni něco doporučují, nemůže to přeci být tak špatné... No, možná není, ale mě Padesát odstínů šedi o svých literárních kvalitách nepřesvědčilo.
Vezměme si to popořadě. Anastasia Steelová je jednadvacetiletá studentka britské literatury na americké univerzitě, a právě díky americkému systému školství své vzdělání končí ve věku, kdy řada z nás teprve začíná. Nebudu vám nic nalhávat, mít v jednadvaceti vysokoškolský titul by se mi taky líbilo. Ale zpět k naší hlavní hrdince. I přes studium na vysoké škole Ana nevlastní počítač ani notebook, dokonce ani mobilní telefon. Jako by se zapomněla někde dávno v dobové literatuře, kterou studuje.
Stejně jako nepolíbená technikou je Anastasia nepolíbená i mužem. Nikdy neměla vztah, z čehož je její matka málem zoufalá, a nikdy neměla ani muže v intimním smyslu. Jednoduše řečeno, je ještě panna. To by snad ani tolik nevadilo, jí podobných by se našly spousty. Má to však jeden drobný háček. Ano, hádáte správně, je jím Christian Grey.
Christian je mladý, přitažlivý, oslnivě krásný, nechutně bohatý a záviděníhodně úspěšný. A to mu ještě ani nebylo třicet. Jeden si říká, jestli takoví muži mohou existovat i v reálu. Aspoň já jsem nikdy podobného nepotkala. Jako by si všechny autorky kompenzovaly své manžely, kteří sedí za stolem s novinami, otevřenou plechovkou piva, v tom horším případě ještě sledují nějaký zoufale nudný týmový sport, jehož pravidla jsou ženskému mozku nepochopitelná. Nejedna žena se tak nejspíš zamýšlí nad tím, co na tom muži kdy viděla, a proč si ho vůbec vzala. Protože Christian Grey je ztělesněním všech snů a ideálů. Aspoň na první pohled.
Ti dva se seznámí úplnou náhodou. Anastasia musí zaskočit za svou kamarádku při rozhovoru pro školní časopis. A respondentem není nikdo jiný než právě zmíněný Christian Grey. Shodou okolností sponzor univerzity, na níž obě dívky studují. Co by taky se všemi těmi miliony dělal, že... A onen úžasný nepolapitelný muž najde v Anastasii zalíbení. A má i naprosto přesnou představu, co všechno by s ní rád dělal. A věřte mi, většinu z toho byste vyzkoušet nechtěli (ne, dokonce ani vy zkouším-v-sexu-co-se-dá).
Jak to může dopadnout, když Anastasia si představuje romantiku, city a vážný vztah a Christian tvrdý vášnivý sex? Pochopitelně bude hodně záležet na tom, kolik kompromisu je kdo z nich ochoten a schopen udělat. A i když to zní zvláštně, možná to může fungovat. Protože Anastasia sice sotva přišla o panenství, ale už chce v sexu zkoušet, co se dá. Klasika je přeci tak nudná...
Vzhledem k tomu, že Padesát odstínů šedi je erotický román, nečekejte žádný hluboký děj. Pořád jde totiž jenom o jedno - sex, sex a zase sex. A omluvte mě, že používám tenhle zaběhnutý nudný výraz. V celé knize byste výskyt tohohle slova nejspíš napočítali na prstech jedné ruky. Christian Grey se totiž nemiluje, nemá dokonce ani sex. On šuká. Tvrdě a nelítostně. A přiznávám, že přečíst si na několika stránkách po sobě asi tak desetkrát slovo "šukat" mě místy silně iritovalo.
A co mě rozčilovalo možná ještě víc než neslušný slovník hlavního hrdiny a jeho zvrácené praktiky? Anastasia a její neskutečně příjemné zážitky. Pochopitelně netvrdím, že sex je nepříjemný, všichni se tu shodneme na tom, že je tomu přesně naopak. Ale mít při každém milování orgasmus (dokonce i při tom úplně prvním) a mít jich několik za večer? Ukažte mi na chlapa, který tohle zvládne. S takovýmhle sexuálním bohem bych se vážně chtěla seznámit. A ne, nemyslím si, že hledám špatně, mám pocit, že není přirozené, aby někdo takový vůbec existoval.
Podtrženo sečteno, Padesát odstínů šedi prostě není mým šálkem kávy. Mám ráda romantické příběhy a erotické scény mi nevadí. Ostatně s vědomím toho, co budu číst, jsem do Fifty Shades šla. Moje očekávání však nejspíš byla trochu jiná. Možná jsem přečetla moc červené knihovny, možná jsem jen nenapravitelný romantik. Christian Grey nenaplňuje moji představu perfektního muže, z té jeho dokonalosti mám málem husí kůži. A ne, ani Anastasia mi není sympatická.
Fifty Shades jsou pro mě typickým čtením pro maminky na mateřské dovolené nebo ženy středního věku, které si jejich četbou kompenzují, to, čeho se jim doma nedostává. Nechci se tím nikoho dotknout, z osobní zkušenosti však vím, že právě těmto dvěma skupinám se román zamlouvá.
A co vy, už jste Fifty Shades přelouskali, líbil se, chystáte se nebo už jste četli pokračování? Myslím, že já se k Padesáti odstínům temnoty budu chvíli přemlouvat. Uvidíme. Moje zvědavost, jak to bude dál nejspíš nakonec přeci jenom zvítězí.
Žádné komentáře:
Okomentovat