Přiznám se, že o Hostiteli jsem slyšela už před spoustou let. Když jsem ale zjistila, že autorkou knihy je Stephenie Meyerová, okamžitě jsem od četby upustila. Nic proti upírům, ale zrovna Stmívání mě nikdy nechytlo a jakákoli zmínka o Edwardovi či Jacobovi mě nechávala naprosto chladnou. Když jsem před pár týdny narazila na recenze právě na Hostitele, řekla jsem si, že bych přece jen mohla knize dát druhou šanci. A své volby rozhodně nelituju.
Naše planeta už není ve stavu, jakou ji známe. Tedy hlavně její obyvatelé. Zemi totiž napadli mimozemšťané a pozemšťany si podrobili. Lidská těla využívají jako obyčejné schránky pro jejich vlastní duše. Melanie Stryderová je jednou z mála, které se společně s bratrem Jameim a milovaným mužem Jaredem daří skrývat. Ale i ona je bohužel polapena a do jejího těla je implantována Duše zvaná Poutnice.
Poutnice patří mezi svými k nezvykle zkušeným osadníkům. V lidském těle se ale nachází poprvé. Její úkol je jednoduchý. Má se probrat myšlenkami Melanie a svoji rasu dovést ke zbývajícím vzbouřencům. Úkol na první pohled velice snadný, ale ne tak pro Poutnici. Melanie se totiž rozhodně nehodlá vzdát svého těla a mysl Poutnice zaplní vzpomínkami na své milované. A jelikož do duší přecházejí i emoce původních majitelů netrvá dlouho a Poutnice zjistí, že Jamieho a Jareda miluje stejně jako Melanie. A tak se společně vydávají na cestu za svými blízkými.
Rozhodně ale nečekejte žádné srdcervoucí scény při opětovném setkání. Spíše naopak. I když Poutnice vypadá jako Melanie, není to ona. A tento fakt ji rozhodně dávají obyvatelé jeskyní pocítit. A milovaný Jared není výjimkou. Přesto se ale najdou lidé, kteří se rozhodnou dát jí šanci. Ty jí pojmenují Wanda (anglicky je Poutnice Wanderer, z toho tedy původ jména). A mezi ty se řadí jak bratr Jamie, tak muž jménem Ian. A tak nám začíná milostný čtyřúhelník se třemi těly. Tenhle fakt je opravdu nesmírně zajímavý a mě opravdu bavil číst. Hlavně, jak Jared touží po Melanii, žárlí na Iana, ale přesto s ní nedokáže jednat jako s člověkem.
"Nesmíš dovolit, aby ti takhle lezla pod kůži. Není to člověk. Na to nezapomínej"
"Ale snad si nemyslíš, že necítí bolest jen proto, že není člověk? Že necítí prostě jako děvče, které zbili - které jsme zbili my?"
Kniha není nijak náročná. Přesto se v ní objevují myšlenky, které se mi moc líbí, a které nejsou pro tento žánr úplně typické. Pokud se podíváme na klasické sci-fi, tak jsou mimozemšťani líčení jako ti zlí, ti kteří zabíjí lidi, ti kteří ničí naše domovy. V Hostiteli to ale tak jednoznačné není. Samozřejmě, vetřelci nám kradou naše těla, ale jinak nejsou nijak invazivní. Právě naopak, jejich svět je plný míru a lásky.
A co říkám na film?
Film je samozřejmě trochu upravený, aby byl pro diváka více atraktivní, ale to mu rozhodně neubírá na kvalitě. Moc se mi líbil, ale samozřejmě knihu nepřekonal.
Žádné komentáře:
Okomentovat