E. L. James - Padesát odstínů temnoty


Po většinu doby, co jsem knihu četla, jsem uvažovala nad nižším hodnocením. Když jsem nad tím však zauvažovala do hloubky, první a druhý díl vycházejí v podstatě nastejno. I když každý jiným způsobem. A upřímně přiznávám, že to bylo jen několik málo scén, co knihu v mých očích zachránilo. 


Ana je po rozchodu s Christianem naprosto zoufalá. Odmítá jíst, skoro nespí a jediné, čemu je schopná věnovat jakous takous pozornost, je její nová práce. Člověk má chuť s ní zatřást, aby se vzpamatovala. Proč takové divadýlko, když to byla právě ona, kdo svého temného milence opustil? Ana však zcela iracionálně trestá sama sebe, jako by byla její vina, že je zase sama. Na jednu stranu to tak sice je, na tu druhou... ukažte mi, kolik žen se nechá před, během nebo po sexu mlátit? 

Netrvá to však ani celý týden a Christian je zpátky na scéně. Podle vlastních slov je zcela zničený a chce Anu zpátky. Za každou cenu. Z toho vyplývá, že podmínky smlouvy, kterou mezi sebou uzavřeli, nejspíš budou muset být přehodnoceny. A jaké to překvapení, Ana se přes všechno, co se mezi nimi odehrálo, vrhá Christianovi zpět do náručí. To, co následuje, je víc než tři sta stránek zoufalé nudy plné sexu. Romantického sexu! 

V prvním díle jsem uvažovala nad duševním zdravím hrdinů a především pak Any, popisované sexuální praktiky mi připadaly zvrhlé a zvrácené. Přesto to aspoň mělo šťávu. To, co si pro nás autorka připravila do pokračování je bohužel převrat o sto osmdesát stupňů a nejsem si jistá, že je to dobře. Christian totiž navrhne Aně vanilkový vztah, jednoduše klasické romantické chození, o kterém sní každá dívka. Ovšem plné sexu. Který, nemůžu si pomoct, mi připadal neskutečně nudný. Přestože si to naši hrdinové rozdávali všude, na všemožné způsoby a snad milionkrát denně, tak nějak přeslazeně z toho odkapával med. To už snad radši biče. 

Aby bylo romantické cukrování vyváženo trochou akce, objevuje se na scéně Christianova šílená ex-sub, která to nejspíš nemá v hlavě v pořádku a potřebovala by odbornou pomoc. Pro příběh je zcela nepodstatná, paradoxně je přesto právě ona, díky komu se objeví těch několik málo skutečně zajímavých scén. 

Druhý díl je hlubší sondou do charakterů obou hlavních hrdinů. Lépe je poznáváme a Christian přestává být oním záhadným Panem Tajemným. Aspoň z části. Jeho padesát odstínů je zakořeněno vážně hluboko a k jejich odkrývání dochází pozvolna a postupně. Alespoň už to ale není jen ten zatraceně sexy chlap s hromadou peněz na účtu. Pokud jde o Anu, nemůžu říct, že bych si ji nějak výrazněji oblíbila. K její vnitřní bohyni přibývá pro jistotu ještě podvědomí v brýlích s kostěnými obroučkami. Upřímně doznávám, že při každé zmínce o vnitřní bohyni jsem měla chuť začít zoufale řvát. Všechny akrobatické a gymnastické prvky, které předvádí, snad ani nejsou fyzicky možné, nemluvě o tom, že její přítomnost je neskutečně otravná, ne-li rušivá. 

V prvním díle mi chyběla romantika, v druhém je jí na můj vkus až moc. A sexuální scény, kvůli kterým většina žen knihu čte, navíc za moc nestojí. Tak nějak jsem mezi postavami necítila to správné jiskření, jen neukojitelnou chtivost a až nadpozemskou sexuální výkonnost. Chlap, co to zvládne čtyřikrát za noc? Ne, děkuju pěkně, vážně nemám zájem. Navíc, tentokrát jsem skutečně měla pocit, že čtu Twilight pro dospělé. Ve skutečnosti proti Stmívání nic nemám, ve své době se mi vlastně celkem líbilo, ve Fifty Shades ho však je nějak moc. 

Jsem v pokušení říct, že série má sestupnou tendenci, přesto si ta slova ušetřím, dokud se nedostanu k závěrečnému dílu celé trilogie. Nikdo z nás sice určitě nepochybuje o tom, že všechno šťastně skončí, ale radši se přesvědčím. Co kdyby autorka měla se svými hrdiny jiné plány? 

Žádné komentáře:

Okomentovat