Když před několika měsíci přinesla ségra tuto knihu domů, okamžitě mě nadchla anotace a věděla jsem, že kniha patří přesně k těm příběhům, které mám ráda. Neuplynula dlouhá doba a po všech blozích se začaly šířit recenze, které knihu vyzvedávaly do nebes. A proto jsem se opravdu těšila až si na knihu konečně najdu čas a budu se moci sama přesvědčit o jejich kvalitách.
Příběh začíná 22. června 1941 v Leningradě. Je to den, který se zapsal do dějin. Den, kdy i pro SSSR začala 2. světová válka. Den, kdy je zradil jejich spojenec. A tenhle jediný den navždy změnil osudy milionů lidí, nejen v Leningradě, ale po celém Sovětském svazu.
Válka znamenala nejvyšší chaos, zkázu, duši deptající změť, končící roztrhanými ostatky nepochovaných lidí, rozházenými po chladné zemi. V celém vesmíru neexistovalo nic chaotičtějšího než válka.
Je krásný letní den a všichni obyvatelé Leningradu se probouzejí do slunečného rána. A společně se všemi ostatními i Taťána Metanovová, obyčejná sedmnáctiletá dívka, která žije se svou rodinou. Nikdo z nich ještě netuší, že nejbližší dny, měsíce a roky se nesmazatelně vryjí do jejich životů a nic už nebude takové jako předtím. Když se z rozhlasu doslechnou, co se přihodilo, zůstanou překvapeni a určitě i znepokojeni. Nikdo si ale nepřipouští, že by Rudá armáda neměla Němce zahnat. Vždyť je tak silná! A hned zkraje příběhu dostává Taťána obrovskou roli. Její rodina ji pověří, aby pokoupila co největší množství potravin. Jenže Táňa je mladá a naivní a namísto pobíhání po městě, si raději koupí zmrzlinu a spokojeně si ji vychutnává na lavičce v parku. A v té chvíli znovu zasáhne osud. Táňa se setkává s tajemným důstojníkem Alexandrem, který ji nejen pomůže sehnat vše potřebné, ale stává se i její první láskou. Jenže jak už to tak bývá, pohádkový konec nepřichází takhle znenadání. Alexandr je totiž muž, na kterého si myslí starší sestra Taťány, Dáša.
Nechci zbytečně rozvádět děj celého příběhu, bude určitě lepší když si jej přečtete sami, ale co bych ráda vyzdvihla, jsou postavy. Jejich charaktery zvládla autorka popsat naprosto skvěle a hlavně naprosto reálně.
Skoro celý příběh vidíme z pohledu mladé Taťány. Taťány není ničím výjimečná. Není přehnaně okouzlující ani chytrá, ale co jí dělá naprosto odlišnou je její dobrota. Je to hodná dívka, která se vzdá své vlastní lásky a přenechá ji sestře. Hodná holka, která vaří a uklízí pro svoji rodinu a nikdy neslyší jediné děkuji. Hodná holka, která snáší veškeré útrapy bez jediné stížnosti. Hodná holka, která vyzvedává potraviny pro všechny a svůj malý podíl rozdá ostatním. Dívka, která je pro záchranu svých blízkých schopná udělat cokoliv a přitom nežádá nic na oplátku. Dívka, která nevzdává věci, které ostatní už dávno odepsali. I když má spoustu vlastností, které zrovna nemusím a někdy jsem nechápala její počínání, nedokázala jsem si ji nezamilovat. Ona je zkrátka Hrdinka s velkým H.
Všichni víme, že 2. světová válka byla nejhorším konfliktem v lidských dějinách. Ale právě knihy jako jsou tyto, nám ukazují, že nejhůře na tom byli obyčejní lidé, kteří za nic nemohli a rozhodně si nezasloužili nic z hrůz, které je potkaly. V létě 1941 si nikdo nemyslel, že by mohli Němci výrazně ohrozit Sovětský svaz, natož dojít až do Lenigradu. Ale velice rychle vystřízlivěli. Německé vojsko postupovalo rychle do vnitrozemí, zabíralo jedno území za druhým a netrvalo to dlouho a stálo před branami Leningradu. A tím začala blokáda Leningradu. Blokáda, která trvala 900 dní a poslala na smrt obrovské množství lidí.
Přiznám se, že je těžké říct proč si knihu přečíst. Pokud bych o tom měla někoho přesvědčit, nevím jestli bych to dokázala. Kniha totiž obsahuje typická klišé, která ale v příběhu fungují naprosto dokonale. Láska na první pohled, milostný trojúhleník, občas i čtyřúhelník, strašně hodná hrdinka... Všechno tohle v knize najdete, přesto však nemáte pocit, že čtete nějakou nepovedenou harlekýnku. Spíš naopak. Paullina ukázala, že i na první pohled jednoduchý romantický příběh lze proměnit v něco nadčasového. Něco, co vás dokáže rozbrečet, ale i rozesmát. Něco, nad čím budete přemýšlet několik dní a budete ten příběh zároveň milovat i nenávidět.
Měděný jezdec je příběh o obyčejných lidech, kteří si vytrpěli strašné věci, přesto ale nikdy nezapomněli na něco tak obyčejného a pomíjivého, jako je láska. Je to kniha, kterou by si měl přečíst každý, kdo má rád knížky. Protože takhle kniha za to rozhodně stojí!
Vojáku! Dovol mi, abych ti kolébala hlavu, hladila tvář, líbala tvé drahé sladké rty a křičela přes moře a šeptala ledovou ruskou stepí, jak tě miluju... Luga, Ladoga, Leningrad, Lazarevo... Alexandře, jednou jsi nesl ty mě a teď ponesu já tebe. Ponesu tě navždy v sobě.
Žádné komentáře:
Okomentovat