Paříž 19. století je místem luxusu a lesku Haussmanových nových bulvárů, stejně jako místem plným temných zákoutí hemžících se bytostmi z polosvěta. A mnohdy záleží jen na vaší šikovnosti, do kterého ze dvou prostředí budete patřit...
Nana žije v bytě jednoho z mnoha nových Haussmanových domů, a to tak, že lehce nad poměry. Věřitelé si u ní podávají dveře, takže dívce nezbývá, než se živit nejstarším řemeslem, které lidstvo zná - prostitucí. Nedá se však říct, že by si na svůj úděl stěžovala. Spíš naopak. Nana je milovnicí rozkoše. A má-li účty platit vlastním tělem, nic nenamítá.
Krom toho, že je lehká děva, je však Nana také herečka. Velmi, velmi špatná, to ano, ale přesto zaměstnaná. A důvod? Ztvárňuje totiž roli plavovlasé Venuše, jejíž kostým je velmi skrovný. Když se tak na jevišti objeví téměř nahá, vzbudí to u publika patřičný ohlas. Přeci jenom - prudérní 19. století zná nahotu jen v soukromí ložnice a v úplné tmě (pokud vůbec). Promenovat se bez šatů na veřejnosti je málem zločin. Ale Naně to prochází. A co víc, vyšvihne ji to do vyšší společnosti.
Pár večerů špatných hereckých výkonů, ovšem bez šatů, a z Nany se přes noc stává hvězda. Milenci se k ní jen hrnou a splní jí každý rozmar. Může si přát prakticky cokoliv a muži jí leží u nohou. Teď už záleží pouze na ní, jakým směrem se bude její život ubírat a jestli tato její hvězdná kariéra neskončí stejně rychle, jako začala.
Kniha je poměrně přesným obrazem společnosti, což byl ostatně důvod, proč nebyla příliš dobře přijata. Prostitutky pobíhající po ulicích a zoufale nabízející své tělo za pár drobných, divadelní herečky živící se spíše milostnými hrátkami než představeními na jevišti, bohatí šlechtici vydržující si milenky z všemožných společenských kruhů... To všechno je pařížský polosvět. Místo, kde společenské rozdíly přestávají existovat a sex může být lékem na všechno.
Zola píše naturalisticky - jeho popisy jsou tak nejen reálné, ale přímo drsné. Navíc není náhodou, že si pro svoje vyprávění volí právě okrajové společenské skupiny, o nichž každý ví, že existují, ale žádný slušný člověk o nich nemluví.
Nana není z povahy zlá, je však dítětem ulice. Její rodiče ji nevychovali úplně ideálně - otec byl alkoholik, matka později také, celá rodina se propadla do chudoby. Nana tak vyrůstala po hospodách a za pár drobných byla snadno k mání, kariéra prostitutky jí byla přímo souzena.
Dívka si užívá přízeň mužů a rozkoše, které jí mohou poskytnout. Zároveň však miluje luxus, krásné šaty, dobré jídlo. Cesta k její přízni tak vede skrz naditý měšec. Jen málokterá prostitutka ostatně skočí muži do postele zadarmo. Nana nemusí přímo šlapat chodník, protože má pár stálých zákazníků, ti však nepatří mezi zvlášť movité. Když se jí tak díky jejímu divadelnímu výstupu otevřou dveře k srdcím, a hlavně peněženkám, šlechticů, neváhá ani na okamžik.
Příběh Nany není veselý, hrdinka nepatří k těm, které byste si oblíbili, nebo s nimi soucítili. Dokážete je pochopit, ale ne zamilovat si je. Na to jsou příliš zvrácení, jednají nelogicky, chovají se dětinsky... prostě řada aspektů, které působí vyloženě rušivě. Kniha je plná žen navzájem si přebírajících milence a praktikujících zvrácené choutky, stejně jako mužů ruinujících rodové majetky a hýřících celé dlouhé noci. A málokterého z nich byste chtěli poznat osobně. Leda byste byli prostitutka potřebující se vetřít do přízně boháče.
Co se týče jazykové stránky, samotný Zolův způsob vyjadřování hodnotit nebudu. U autora klasické literatury je to ostatně celkem problematická otázka. Překlad je v tomto případě lepší, než u Zabijáka. Je poznat, že se jedná o starší verzi, která byla pouze upravena. Přesto si neodpustím několik poznámek, co se týče editace.
První věcí, která mě při čtení poněkud zarazila, je fakt, že editor se rozhodl zachovat původní francouzské uvozovky (pro ty, kdo neví, je vypadají, je to přímá řeč vložená mezi tyto dva znaky: « »). Vzhledem k tomu, že původní text pochází z frankofonního prostředí, dá se to pochopit. Pro českého čtenáře, který na podobné označení přímé řeči narazí jen zřídka, to však může být matoucí.
Nemůžu se ubránit pocitu, že i v případě Nany by si kniha zasloužila větší pozornost editora. Překlepy se to tu nehemží tolik, jako v Zabijákovi, přesto se sem tam nějaký objeví, případně chybí čárka, a celý smysl věty tak může být změněn, někdy dochází k zmatení postav.
Přes všechny uvedené nedostatky je Nana bezesporu kvalitní, byť poněkud kontroverzní kniha. Tak to však v případě klasiky často bývá. A jen tak mimochodem, obálka tohoto vydání se skutečně povedla :).
Žádné komentáře:
Okomentovat