Neapol padesátých let minulého století. Město ohromných sociálních rozdílů, které se jen pozvolna vzpamatovává z hrůz druhé světové války. Staré křivdy ještě nejsou zapomenuty, ale už vznikají nové. Vztahy, které se v tomto prostředí rodí, jsou velmi křehké, a zatímco rodinná pouta trvají věčně, přátelství může odlétnout jako listí ze stromu. A přeci se mezi vší tou bídou a rivalitou zrodí výjimečný vztah dvou dívek, který přetrvá desítky let...
Elena Grecová odmala toužila vydat knihu a proslavit se díky ní jako Louisa May Alcottová se svými Malými ženami. Teď, na stará kolena, když je jí přes šedesát, se do tohoto ambiciózního projektu pouští. Začíná zaznamenávat příběh svého života. Vzpomínky na dávno zašlá padesátá léta, která se pro ni v mnohém stala osudovými. Protože stály u zrodu jejího přátelství s Raffaelou Cerullovou, nazývanou Lila, dívkou, jež se pro ni stala zásadním životním stimulem.
Přestože obě děvčata pochází ze stejné čtvrti a z podobných poměrů, jejich osudy se velmi liší. Obě projevují ve škole značné studijní schopnosti, Lila možná dokonce ještě větší než Elena, ale přesto je to druhá zmíněná, komu je umožněno pokračovat po několika prvních třídách ve studiu na měšťance a dále na klasickém gymnáziu. Elenini rodiče sice nejsou právě nadšení ze značného zatížení rodinného rozpočtu, studium není levná záležitost, ale přesto jej dceři chtějí dopřát. Lilina rodina je o poznání praktičtější a raději dívku zaměstná, než by zbytečně utrácela peníze, které se můžou hodit jinde. Na přátelství obou dívek se tak začnou objevovat trhliny, které jej ovšem nedokážou zničit.
Román není příliš dějový, přestože obsahuje řadu dramatických momentů a epizod. Jedná se spíše o jakousi epopej popisující všední život v Neapoli padesátých let. Autorka velmi podrobně vykresluje úzce omezený svět chudinské čtvrti, za jejíž hranice mohou dosáhnout pouze nemnozí vyvolení. Nemluví se tady o velkých politických dějinách ani celosvětově významných událostech, pouze o malém světě několika rodin, které mezi sebou soupeří, ubližují si či pomáhají a snaží se uhájit právo na vlastní existenci. Před čtenářovýma očima tak vzniká barvitý obrázek Neapole plné neúprosné rivality a sociální nespravedlnosti, stejně jako kouzelných zákoutí na mořském pobřeží nebo v zapadlých uličkách.
Vypravěčkou, jak už bylo řečeno, je Elena, a čtenář tedy všechno vnímá jejíma očima. Dá se proto říct, že jeho pohled na věc je poněkud jednostranný. Elena totiž vidí věci po svém, tak jak je chce vidět, je nutně subjektivní a dá se proto jen odhadovat, nakolik jsou její soudy přesné. Pro čtenáře je navíc kvůli vyprávěčce těžké oblíbit si některé postavy, a to včetně Lily, tedy její nejlepší přítelkyně.
Román velmi přesně popisuje, co to znamená ženské přátelství. Tedy velmi komplikovaný vztah, který je tvořen nejen vzájemnou láskou a péči, ale také neustávajícím soupeřením, závistí a pocitem zadostiučinění, když se té druhé něco nepovede. Přítelkyně jsou k sobě upřímné, ale jen do určité míry. Existují věci, které si navzájem nepřiznají nebo úmyslně zatají, jen aby se mohly vznášet na obláčku vlastní důležitosti a uspokojení. Hranice mezi bezmezným obdivem a bezmeznou nenávistí je velmi neostrá a tyto dvě emoce se proto mohou snadno proměnit. Přesto je ženské přátelství mezi Lilou a Elenou právě tím, co obě stimuluje, nutí je být čím dál lepší a probouzí v nich ctižádost dosáhnout něčeho víc, než jen do konce života zůstat uvězněné ve čtvrti svého narození.
Geniální přítelkyně je poutavým vyprávěním o mezilidských vztazích a především o síle jednoho neobyčejného přátelství. Kniha má trochu pomalejší rozjezd, je třeba se přizpůsobit autorčinu stylu a zvyknout si na skutečnost, že tady nenarazíte na klasický vypointovaný děj. Přesto vás příběh dokáže vtáhnout, možná i pohltit. Jedná se o nesmírně upřímný román se silnou výpovědní hodnotou, který ocení zejména dámy.
Žádné komentáře:
Okomentovat