Třetí díl navazuje přesně tam, kde druhý skončil. Elena se dostala na dosavadní vrchol své kariéry. Dokončila vysokou školu, vydala úspěšnou knihu a brzy se má přivdat do prominentní italské rodiny. Lila na rozdíl od toho padla na dno. Odešla od manžela, zůstala sama s dítětem, a aby neumřela hlady, pracuje v továrně na zpracování uzenin. Životy obou přítelkyň nemohou být odlišnější, zdá se, že už je nic nespojuje. Přesto se jejich osudy i nadále proplétají.
Elena si užívá chuť slávy. Cestuje z města do města, aby propagovala svou knihu, setkává se se starými přáteli a navazuje nové známosti. Finančně vypomáhá i své rodině, přestože podle názoru její matky rozhodně ne tolik, kolik by mohla. Ve skutečnosti má Elena jediný cíl - přetrhat pouta s rodnou Neapolí a odejít ze čtvrti, která je jí naprosto cizí. Po svatbě se má přesunout do Florencie, od níž si slibuje zlepšení svých poměrů a především nové lidi, kteří budou víc na úrovni. Má totiž pocit, že patří do intelektuálního prostředí, jehož se jí doma nedostává.
Lila je i nadále zaměstnaná v továrně na zpracování uzenin a musí trpět stále horší šikanu. Dělníci si totiž navzájem dělají naschvály a uzavřená, nepřístupná Lila je pro ně vděčný terč. Ovšem jen do určité doby. V celé Itálii to vře, objevují se fašistické skupiny stejně jako opoziční komunisté a v ulicích začíná být nebezpečno. Lila je takřka proti své vůli dotlačena k podpoře dělnického hnutí a stává se jeho mluvčí. Tím však nastupuje na křivolakou dráhu, která může vést do pekel.
Román, stejně jako předchozí dva díly, je dobře napsán. Autorka si umí hrát s jazykem, sestavovat neobvyklá slovní spojení a neotřelé obraty, mnohdy představuje zajímavé myšlenky. Její charaktery jsou však naprosto nesnesitelné, především pokud jde o obě hlavní hrdinky. Elena má neustálou potřebu s Lilou soupeřit a dokazovat jí, že je lepší, přestože už to mnohokrát dokázala. Všemi svými úspěchy se před ní honosí a ze všech svých neúspěchů ji obviňuje. Navíc se zdá, že postrádá ambice a vytrvalost. Pokud se jí daří, dokáže se hřát na výsluní zájmu, jakmile však život nastaví jakoukoliv překážku, raději se stáhne do ulity, obviňuje všechny okolo sebe ze spiknutí a nakonec se smíří s tím, že je prostě špatná a mlčí. Lila je oproti tomu závistivá a zahořklá, jinak se však vyznačuje podobnými rysy jako Elena. Pokud se jí daří, neustále to všem předhazuje a pyšní se tím, pokud je na tom špatně, odevzdaně to snáší bez špetky vůle nějak to změnit a pohnout se dopředu.
Poměrně zvláštní a nevyrovnané je přátelství obou žen. Spíš než přítelkyněmi jsou rivalkami, které si navzájem nechtějí přiznat své neúspěchy. Lila navíc Eleně často úmyslně ubližuje nebo ji zneužívá ve svůj prospěch. Pokud od ní něco potřebuje, považuje za samozřejmost, že to pro ni přítelkyně udělá, aniž by čekala cokoliv na oplátku. Jejich přátelství je velmi nezdravé, ale zdá se, že jej obě potřebují už jen proto, aby měly s kým soupeřit.
Třetí díl Neapolské ságy se zabývá hlavně výbušnou situací v Itálii v 70. letech. Na pozadí velkých dějinných událostí a zásadních zlomů žijí desítky lidí své obyčejné, nezajímavé životy, které jsou často lhostejné i jim samým. Autorka předestírá spektrum životních ztroskotanců, kteří uvázli kdesi mezi realitou a touhou po lepším životě. Z velké části je to vyprávění o obludnosti italské společnosti a nicotnosti jednotlivců.
Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou je dosti politický, čímž se demonstruje vyostřenost některých charakterů. Dojde zde k pár zásadním dějovým zvratům, které výrazně ovlivní další osudy obou hrdinek i jejich blízkých, ani jednu z přítelkyň to však v očích čtenáře neučiní sympatičtější. Chtělo by se říct, že Elena i Lila jsou potvory, které nevědí, co od života vlastně chtějí a vyžívají se v ubližování sobě samým i druhým. Zbývá už jenom nechat se překvapit, jak jejich příběh nakonec skončí.
Žádné komentáře:
Okomentovat