Když do Moskvy zavítá ďábel, budou se dít věci. Čert totiž nikdy nespí a když má pocit, že je třeba rozčeřit stojaté vody moskevské společnosti, dá si pořádně záležet. Během pouhých pár dnů tak dojde k řadě nevysvětlitelných úkazů, nad nimiž zůstává rozum stát a pro něž si všichni zúčastnění hledají patřičně racionální zdůvodnění. Nic jako nadpřirozené síly přece neexistuje!
Všechno začne úplně nevinně. V podvečer se v parku u Patriarchových rybníků dva muži přou o existenci Ježíše Krista a Piláta Pontského. Do jejich sporu se zapojí neznámý cizinec prohlašující, že oba předměty sporu osobně znal. Krom toho vykládá fantastické zkazky o osudech obou svých společníků, kterým muži nechtějí popřát sluchu. Dokud se proroctví neznámého nenaplní. A to je teprve začátek.
V několika moskevských lokalitách začne docházet k podivným věcem a řada lidí se začne chovat velmi zvláštně. Co se skrývá za zavřenými dveřmi bytu číslo 50 v domě 302b? Proč jeho obyvatelé zničehonic mizí? Jak je možné, že podobně záhadně se vypařilo i několik zaměstnanců Varieté, v němž podivný cizinec uspořádal seanci černé magie? A co jsou vlastně zač všichni pacienti sanatoria profesora Stravinského, jejichž počet během jediné noci prudce vzroste?
Bulgakovův román je rozdělen na dvě části, přičemž ta první se dá považovat za satirickou kritiku sovětské meziválečné společnosti, kdežto druhá je spíše jakýmsi alegorickým vyprávěním o strastech života a touze po štěstí. Autor do svého románu přimíchal řadu fantaskních prvků, které jsou s postupujícím příběhem stále bizarnější. Klasická logika zde nemá místo, všechno je nahlíženo poněkud pokřivenou, ďábelskou, či spíše ďáblovou, optikou. Tajemný cizinec sice v příběhu téměř nevystupuje, přesto není pochyb o tom, že právě on tahá za drátky.
Příběh se odvíjí v několika rovinách. V první řadě je zde klasický moskevský život narušovaný nepředvídatelnými bizarními jevy, následuje zvrácený kouzelný svět řídící se vlastními pravidly a připomínající bláznivou halucinaci a nakonec je tady biblický Jeruzalém a filosofující Pilát Pontský, který je zároveň jakýmsi románem v románu. Všechny tři roviny se navzájem proplétají a doplňují, co je naznačeno v jedné, dořekne se v další a podobně.
Jednotlivé postavy nemají pevně daný charakter, jsou to spíše jakési črty postihující základní povahokresbu Moskvanů na počátku 20. století. Mnoho aktérů je navzájem snadno zaměnitelných, protože jejich osudy, a někdy i jména, jsou si velmi podobné. Místy se zdá, že autor čtenáře úmyslně mystifikuje, nebo mu přinejmenším nesděluje celou pravdu a ponechává na něm, co přesně si z příběhu odnese.
Mistr a Markétka je žánrově jen velmi obtížně zařaditelným počinem. Z našeho dnešního pohledu by se kniha dala označit za román s fantaskními prvky, skrývá však v sobě mnohem víc. Je to satirická kritika dobových poměrů, černá groteska, symbolická alegorie i tak trochu pohádka o věčném boji dobra se zlem, o lásce, co překoná vše, a o právu na štěstí, o něž nepřestáváme usilovat. I přes závažnost předestíraných témat je román napsán s lehkostí a nadhledem, takže udiví i pobaví a především přinutí čtenáře přemýšlet o smyslu jeho vlastní existence.
Žádné komentáře:
Okomentovat