Malý řecký ostrov ztracený kdesi ve Středozemním moři, jehož obyvatelé toho příliš neví o okolním světě a okolní svět toho zase moc neví o nich. Žijí poklidným životem bez tekoucí vody, pořádné kanalizace či elektřiny, aniž by jim cokoliv z toho chybělo. Živí se zemědělstvím a rybolovem, věří na zázraky a nemají žádné zvláštní touhy - jen aby je okolní svět nechal na pokoji. Zuřící druhá světová válka však velmi záhy všechno změní.
Doktor Jannis žije s dcerou Pelagií na ostrově Kefallénie, jehož ucelené dějiny se pokouší sepsat ve chvílích volna. Jedná se o historii plnou nejrůznějších okupantů, kteří se zde střídali s železnou pravidelností, proto ostrovany ani příliš nezaskočí, když se najednou objeví další vojáci toužící narušit jejich poklidně ospalý klid. Na Kefallénii se usazují Němci a Italové nárokující si zdejší krajinu, jídlo, dokonce i domovy domorodců. Ovšem Řekové si nemíní nechat všechno líbit.
Mezi mnoha důstojníky, kteří naleznou ubytování v domech ostrovanů, je i kapitán Antonio Corelli se svou mandolínou. Nemyslí si, že by měl povahu vojáka, chce však sloužit své zemi. A protože na zapadlém řeckém ostrůvku nemá nic moc na práci, baví se ve volném čase zpěvem a hrou na mandolínu. Mezi svými muži je oblíbený, dokáže si zjednat respekt, ale nezkazí žádnou zábavu a umí své vtipy perfektně načasovat. Až si i nepřátelsky naladění Řekové začínají říkat, že na tom Italovi přeci jen něco je.
Hlavní vyprávěcí linie se odvíjí během druhé světové války a týká se doktora Jannise, Pelagie a jejich nedobrovolného nájemníka Corelliho. Autor však do děje vmísil rovněž kapitoly vyprávěné očima Duceho, Grazia či řadového italského vojáka. Většina příběhu je vyprávěna er-formou, v některých kapitolách však zaznívá rovněž ich-forma a objevuje se také několik dopisů. Nejvíce prostoru je věnováno válečným událostem, pouze poslední část románu se zabývá osudy hrdinů po skončení konfliktu a dovádí je až do 90. let.
Autorův jazyk je nesmírně poetický. O hrůzách války píše z pohledu lidí, kteří z větší části unikli hrozným masakrům v podobě přímého boje či bombardování. Z autorových slov, přestože mnohdy píše o děsivých věcech, čiší taková lehkost, že si čtenář odehrávající se hrůzy naplno nepřipouští. Román obsahuje řadu krásných myšlenek a je psán stylem stejně melodickým jako zvuk mandolíny umístěné do názvu.
Mandolína kapitána Corelliho je tak trochu jiným válečným románem. Spíš než o hrůzách bojů je vyprávěním o skutečných lidských hodnotách, palčivých tajemstvích a nečekaných koncích. Je to poetický román o lásce a štěstí, ale i o smutku, strachu a zmaru, který v sobě ukrývá silný, nesmírně lidský příběh.
Žádné komentáře:
Okomentovat