Autor: A. S. Puškin
Překlad: Josef Hora a Milan Dvořák
Jevištní úprava: Věra Mašková, Pavel Khek, s použitím úpravy E. F. Buriana
Premiéra: 11. 6. 2016
Uvádění: Divadlo ABC
Režie: Pavel Khek
Obsazení
Oněgin - Jiří Hána
Taťána - Petra Tenorová
Olga - Henriete Hornáčková
Lenskij - Aleš Bilík
Ňáňa - Jitka Smutná
Lariná - Hana Doulová / Veronika Janků
Pljuškin - Jiří Schwarz
Guillot - Jaroslav Vlach
Zareckij - Milan Kačmarčík
Gremin - Vilém Udatný
Dáma - Lucie Domesová
Žena - Stanislava Jachnická
Dívka - Diana Šoltýsová
Pán - Hanuš Bor
Mladík - Michael Vykus
Délka představení: 2 h 25
Slavný milostný příběh o nenaplněné lásce mezi dvěma lidmi, kteří si byli souzeni, ale nedokázali to pochopit ve stejnou dobu. I tak by se dal shrnout v jedné větě Evžen Oněgin. Příběh na první pohled dost banální však v sobě skrývá ohromnou hloubku, a to především díky jednotlivým postavám a jejich míjejícím se životním osudům.
Oněgin v Divadle ABC na první pohled zaujme už svou výtvarnou stránkou. Jak bývá u Khekových režií zvykem, scéna je poměrně minimalistická - skládá se všeho všudy ze zadní kovové konstrukce, dvou plastových stolů na kolečkách a velikého zrcadla, v některých momentech je předscéna oddělena od zbytku jeviště průsvitnými zástěnami. Důležitou součástí dekorace je světelný design, který dokáže v momentě změnit slunečný den v chladnou zimní noc a promyšleně tím buduje atmosféru. Stejně podstatná je i hudební složka sestavená z převážně klasických kousků a výrazně podtrhující jevištní dění.
Veškeré přestavby probíhají přímo před očima diváků a dokazují, že byť jednoduchá, dokáže se scéna v mžiku proměnit ze šlechtického salonu v rozkvetlý sad či lampiony ozářenou zahradu. V některých momentech, především v nočních scénách, působí až jaksi snově, kouzelně, čímž jen podtrhuje nastolenou atmosféru.
Není to však jen výtvarné řešení, které zaujme a uchvátí. Stejně podstatné jsou i precizní herecké výkony jednotlivých protagonistů. Herce je možné rozdělit do dvou skupin - ty, kteří mají jméno, a ty, kteří hrají jakýsi chór a jejich role se v průběhu představení proměňuje. Ať už jsou to příslušníci moskevské nebo petrohradské společnosti či prostí venkované. Obvykle komentují děj či Oněgina, případně se přímo zapojují do dění na scéně.
Do titulní role Oněgina byl obsazen Jiří Hána, který mu propůjčil tvář cynika znuděného životem, jenž vlastně nikoho nemá rád. S ledovým klidem a nevhodnými poznámkami dokáže kouřit nad hrobem svého strýce, venkovskou společností pohrdá a byť je zcela zjevně Taťánou okouzlen nebo přinejmenším zaujat, odmítá se snížit k něčemu tak povrchnímu, jako je láska. Odmítá zodpovědnost za vlastní rozhodnutí a snad si ani plně neuvědomuje jejich dosah a jak moc mohou ostatním ublížit. Jeho přístup k životu dokáže změnit až smrt přítele a definitivně ho zlomí Taťánino odmítnutí v samotném závěru hry. Hána zvládá všechny polohy své role s lehkostí a naprostou věrohodností, ať už je to znuděný cynik ušklíbající se nad nabídnutou třešňovou šťávou nebo zlomený, odmítnutý milovník tisknoucí si k srdci dopis od své lásky.
Taťána Petry Tenorové je stejnou měrou naivní a nevinná dívenka jako hrdá žena schopná snášet porážku s chladnou tváří. Ve své trochu dětské prostotě věří, že láska může být jako z románů, které neustále nosí sebou a v každé volné chvíli otevírá. Doufá ve štěstí a důvěřivě proto nabídne své city muži, který jich je, dle svých vlastních slov, zcela nehoden. I tváří v tvář poměrně tvrdému odmítnutí si však Taťána dokáže zachovat svou hrdost a skrýt slzy, aby později mohla ránu s chladnou tváří, až necitelně oplatit. Tenorová báječně zvládá polohu zasněné, zamilované dívenky i hrdé dámy z vyšší společnosti a gesty i mimikou dokáže vyjádřit v jeden moment celou škálu pocitů i jejich proměny.
Zajímavou úlohu má v inscenaci Milan Kačmarčík, který je jejím vypravěčem a zároveň se pasuje do role Oněginova svědomí. Předhazuje mu repliky, nad nimiž by se měl hrdina zamyslet či bilancuje jeho počínání, občas místo něj pronáší jeho vlastní myšlenky. Je stále přítomným Oněginovým stínem, který jako by předem věděl, jak věci dopadnou, a užíval si zvrácené potěšení z toho, že ostatní nenaslouchají jeho radám a řítí se po hlavě do problémů.
Opomenuta by neměla být ani druhá milenecká dvojice - Lenskij a Olga - v podání Aleše Bilíka a Henriety Hornáčkové. Oba jsou nespoutaní a veselí, ale někdy možná trochu impulzivní. Bilíkův Lenskij je bláznivě zamilovaný. Nevydrží stát na jednom místě, neustále ze sebe chrlí chválu na svou milou a Oněgina svým bezbřehým optimismem až rozčiluje. Olga Henriety Hornáčkové je bezstarostná dívka, která si ráda užívá života plnými doušky, láska je pro ni druhá přirozenost a celou společnost okouzluje svými zlatými lokýnkami a roztomilým úsměvem.
Evžen Oněgin je inscenací nesmírně poetickou, která dýchá zvláštní, kouzelnou atmosférou a uchvacuje svým výtvarným řešením i skvělými hereckými výkony. Jedná se o dojemnou podívanou plnou silných, city nabitých momentů, které vás zcela jistě pohltí. Zakončení sezóny nemohlo v Divadle ABC dopadnout lépe.
Žádné komentáře:
Okomentovat