Když ve Florencii zuří mor a skupinka mladých lidí se před ním chce zachránit, může vzniknout kniha netušených kvalit...
Jednu z perel italské renesance jsem několikrát rozečetla a pokaždé skončila někde ve třetině. Částečně nebyl čas, částečně jsem nebyla schopná přijít knize na chuť. Letos v létě jsem ale usoudila, že je načase konečně se těmi víc než šesti sty stranami prokousat. I když to nebylo úplně náhle osvícení, kvůli němuž bych sáhla po knize přes 500 let staré. Jaký tedy byl skutečný důvod?
Strávila jsem dovolenou v Českém Krumlově. A když už jsem ve městě byla, prostě jsem si nemohla nechat ujít představení na otáčivém hledišti. Pokud jste tam někdy byli, asi víte, jaký je to zážitek. A pokud ne a jste aspoň trochu kulturní, určitě tam někdy v budoucnu zavítejte. My jsme zhlédli Dekameron a představení mě nadchlo natolik, že jsem chtěla vědět, které příběhy tvůrci využili, aby stvořili tu skvělou podívanou. Bylo jich 13 a ještě něco navíc. Ale teď už radši k mému názoru na knihu.
Sedm žen a tři muži se vydají z morem zamořené Florencie na venkov, aby se chránili před nákazou. Tráví dny v radovánkách, hostinách, zpěvu a tanci. A aby se náhodou nenudili během dlouhých letních odpolední, vyprávějí si příběhy. Každý den je zadáno téma, na něž musí všichni přítomní vytvořit příběh. Deset dní, deset osob, to je malá násobilka. Dohromady vzniká sto humorných novel rámovaných venkovským životem mladých šlechticů. Jejich spojením vzniká dokonalý obraz renesanční Itálie.
Charakterizovat jednotlivé příběhy je poměrně složité, jen těžko bychom hledali společný prvek, přestože často se jedná o vyprávění na stejné téma. Příběhy jsou pestré, vtipné a nadčasové. To, čemu se smáli Itálové před půl tisíciletím, připadá vtipné i nám, lidem jednadvacátého století. Některé novelky oplývají humorem až krutým, jejich protagonisté se neštítí žádných metod vedoucích k zesměšnění druhého. Abychom však renesančním lidem nekřivdili, spousta příběhu má námět milostný. A protože jsme v době středověku nepříliš vzdálené, sexem se to tady jen hemží.
Autorův styl a jazyk možná nesedne každému, je znát, že kniha už má nějakou tu dobu za sebou. Nelze říct, že by šlo o jazyk vyloženě zastaralý, tak to rozhodně není. Vždyť právě renesance znamenala zrod moderního jazyka, který používáme dodnes. Na druhou stranu, některá slova a slovní spojení jsou charakteristická spíše pro dobu starší. Pokud jste zapřísáhlým nepřítelem všeho, co vzniklo dříve než v minulém století, raději si vyberte jinou četbu.
Dekameron je častou součástí literárních kánonů - ať už se jedná o četbu k maturitě nebo vysokoškolské zkoušce. Dokonale ukazuje, jak lze na poměrně malém prostoru vystavět celý příběh. Nejsou to klasické povídky, ale k románu mají daleko. A pokud se vám nechce číst všech sto novel včetně intermezz popisujících život našich venkovských trosečníků, můžete si vždycky vybrat pouze ty příběhy, které vám osobně nejvíce vyhovují. Každý příběh totiž hned v úvodu obsahuje krátké shrnutí, o čem vlastně bude. Řídit se jen těmito popisy ale může znamenat ochudit se o nevšední zážitek. Ne vždycky totiž popis dokáže správně vystihnout podstatu novely.
Ať už se rozhodnete Dekameron přečíst jako celek, nebo si vyberete jen několik konkrétních příběhů, je to kniha, která k všeobecnému přehledu vzdělaného člověka rozhodně patří. Není lepší způsob, jak pochopit mentalitu renesančních lidí, než přečíst si dílo vzniklé právě v té době. A kdybyste náhodou měli cestu do Krumlova, nenechte si Dekameron na otáčivém hledišti ujít. Pobavíte se a navíc poznáte ducha renesance prostřednictvím jednoho z jejích nejznámějších děl. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat