Čtyři zcela odlišní přátelé, které spojí dohromady náhoda - stanou se spolubydlícími na jedné vysokoškolské koleji, a tím se začne psát jejich společný příběh. Přestože každý se zabývá něčím úplně jiným - Jude je právník a matematik, Džejbí malíř, Malcolm architekt a Willem herec -, jejich přátelství stojí na pevných základech a zdá se, že s ním jen tak něco neotřese. Bez ohledu na to, jak rozdílné jejich životy nakonec budou.
Každý ze čtyř přátel se touží uplatnit, ne-li proslavit ve svém oboru a postupně se jim to daří. Léta snění o budoucích úspěších se stávají pravdou, a tak Jude vyhrává náročné právní případy, Willem točí kultovní trháky, Džejbí vystavuje v proslulých newyorských galeriích a Malcolm získává zakázky na mezinárodní architektonické projekty. Jejich přátelství prochází těžkými zkouškami, v některých momentech jsou si bližší, v jiných vzdálenější, občas si dokonce umí velmi drsně ublížit, ale přesto se nikdy nepřestanou podporovat a hluboce v sebe věřit.
Ačkoliv zpočátku to vypadá, že všem čtyřem bude věnována stejná pozornost, příběh se nakonec točí zejména kolem Juda, jehož životní osudy jsou nejpohnutější. Čtenář o něm má nejprve pouze omezené množství informací, které však s postupujícím příběhem nabobtnává, díky čemuž se postupně odhalují všechny okolnosti vedoucí k tomu, čím se Jude stal. Není to veselé čtení a občas vás možná napadne, že snad ani není možné za jeden lidský život prožít tolik. Postava je však propracovaná do nejmenších detailů, a přestože jí nejspíš nikdy zcela neporozumíte, přinejmenším budete její jednání chápat.
Hanya Yanagihara se rozhodla napsat román o životě tzv. mileniálů, tedy lidí narozených zhruba v rozmezí let 1985-2010, kteří se musejí vyrovnávat se světem, jenž se jim mění doslova před očima. Příběh není přímo ukotven v žádném čase, dobu mohou čtenáři leda odhadovat, podle využívaných technologií by se však dalo říct, že se jedná o současnost. Aspoň zhruba. Na stránkách románu totiž s hrdiny prožijete více než třicet let plných vzletů i pádů.
Příběh není vyprávěn lineárně, ale autorka neustále přeskakuje v ději a servíruje osudy hrdinů ve střípcích, takže ucelený obraz se skládá postupně. Navíc si hraje s čtenářovou pozorností, protože často střídá vypravěče, aniž by jej explicitně pojmenovala, takže se čtenář musí zorientovat na základě indicií v textu. Na jednu stranu je vyprávění velmi drsné a syrové, na druhou stranu však oplývá svou vlastní poetikou a do určitě míry by se dalo považovat za literární hold New Yorku.
Malý život je velmi smutným, jímavým příběhem o osudech lidí, kteří tak trochu nevědí, co si počít s vlastním životem, a bojují o své místo na slunci, přestože občas mají šílenou chuť všechno to vzdát. Osud jim uštědřuje kopance a oni se snaží proti nim bránit, seč jim síly stačí. Ale jak dlouho to můžou vydržet?
Žádné komentáře:
Okomentovat