Vyprávění adolescenta o banalitě a nesmyslnosti jeho existence. I tak by se dal v krátkosti shrnout obsah knihy Kdo chytá v žitě. Sedmnáctiletý Holden Caulfield se čtenářům svěřuje s tím, jak jej už poněkolikáté vykopli ze školy a jak se k tomu postavil. Jeho putování z internátu do rodného domu je směsicí až absurdních situací a setkání, díky nimž se Holden pomalu a velmi nenápadně pokouší najít cestu sám k sobě.
Román je především výrazem ohromné existenciální nudy a nepochybně se zrodil z poválečných nálad. Hlavní hrdina Holden, který celý příběh vypráví, je sice teprve na začátku života, ale přesto pociťuje nezměrnou únavu a bezútěšnost. Nemá žádný cíl a jeho život absolutně postrádá smysl. Projevuje se u něj pocit určité vykořeněnosti, který ve všech probudila druhá světová válka. Copak ve světě, kde se vraždí pomocí atomových bomb a plynových komor, je ještě možné slušně žít? A může mít takový život vůbec nějaký smysl? V románu zaznívají závažné existenciální otázky, byť mnoho z nich si hrdina klade spíše podvědomě, než přímo.
Hlavní hrdina Holden je zástupce nové generace, která má obrodit Ameriku i svět. Naplno si však uvědomuje bezúčelnost lidské existence. Považuje lidi okolo sebe za falešné hráče vyjednávající se životem, kteří ve skutečnosti pouze přežívají. Dospělost je pro něj jen vycizelováním této hry. Znamená přistoupit na pravidla obyčejného života a vzdát se nadějí a snů. Holden si na jednu stranu hraje na dospělého, předstírá, že je plně zodpovědný za své chování a jednání, na stranu druhou však jako by měl strach dospět, což se projevuje zejména tím, že nic nedokáže dotáhnout do konce. Mnoho věcí nakousne, ale nikdy je nedovede k cíli, zastaví se na půl cesty. Po celou dobu dává najevo absolutní znuděnost životem jako takovým, permanentně omílá, jak se mu do ničeho nechce a svou averzi k jakékoliv činnosti využívá jako výmluvu, proč to či ono nejde. Už není dítětem, ale do dospělého má ještě daleko, takže se zmítá kdesi na pomezí a pokouší se najít smysl v bezduchosti lidské existence.
Román je psán v první osobě, vypravěčem je sám Holden. Využívá k tomu velmi obecnou mluvu, která má daleko ke spisovnosti a hýří sprostými slovy. Dalo by se říci, že se jedná o jakýsi slang americké zlaté mládeže. Vulgarit je v textu skutečně požehnaně, ať už přímých v podobě sprostých slov nebo nepřímých formou sexuálních narážek. Sex jako takový je jedním z ústředních témat, o němž hrdina často a rád mluví, přestože postrádá jakékoliv praktické znalosti. V textu je otevřeně popisováno rovněž násilí a napadání slovní i fyzické. Vzhledem k tomu není nijak překvapivé, že román patří k nejcenzurovanějším knihám světa.
Autorův jazyk je poměrně specifický. Snaží se co nejvíce přiblížit svému hrdinovi a podrobně vykreslit jeho mentalitu, v důsledku čehož není text příliš bohatý na synonyma. Slova, neřkuli celé fráze se velmi často opakují, protože Holden nedisponuje nijak rozsáhlou slovní zásobou. Místy se sice pokouší mluvit erudovaně, ale už samotnou volbou výrazů usvědčuje sám sebe ze lži a hraje si na něco neskutečného a falešného, proti čemu tolik brojí. Mnohé informace navíc úmyslně zmnožuje, díky čemuž čtenář dokáže naplno procítit neskutečnou existenciální nudu, v níž se Holden utápí.
Kdo chytá v žitě je dobře napsanou výpovědí o životě jedné generace. Autor dokázal na stránkách svého románu zachytit poválečnou společnost, která si pouze velmi pozvolna hledala nové důvody k další existenci. Holden Caulfield je mladým mužem nazlobeným na celý svět, který nenávidí všechno a všechny okolo sebe, protože v nich nenachází smysl. Román je tedy možné považovat za svědectví doby svého vzniku, kdy celou společností prostupovala silná deziluze. V tomto ohledu má jistě mnohé co říct i dnešním čtenářům.
Žádné komentáře:
Okomentovat