Ludvík XV. zatím nedospěl do té míry frivolnosti, jakou se vyznačovala vláda jeho pradědečka. Přesto zde stále existují velkolepé Versailles plné zrcadel, stříbra, porcelánu a především intrik a klevet. Dvůr je semeništěm neřesti, vůči níž nikdo nedokáže zůstat imunní, ať se snaží sebevíc. Ovšem podlehnout svádění může být někdy velmi sladké. Zvlášť když vám svou přízeň projevuje sám král.
Pětice sester de Mailly-Neslé vyrůstala společně v Paříži. Už brzy však má dojít k zásadnímu zlomu. Nejstarší Louisa se provdá za jakéhosi bratrance a opouští mateřský dům a jen krátce nato její matka umírá. Tím se pro sestry všechno mění. Louisa zaujímá matčino místo u dvora a má sloužit královně, dvě prostřední sestry jsou odeslány do kláštera a dalších dvou se ujme vzdálená příbuzná. Cílem všech je pochopitelně najít si bohatého manžela a zajistit si tím budoucnost. Ovšem bez pořádného věna a s takřka nulovým vlivem nemají moc šancí.
Zcela nečekaně zasáhne ve prospěch sester osud a postupně je dostane na výsluní. Louisa se stává oficiální milenkou krále, z čehož jí plyne řada výhod, jen je využít. A nezůstane jen u ní. Královou postelí postupně projdou čtyři z pěti sester a bude záležet výhradně na jejich šikovnosti, jestli si dovedou Ludvíkovu přízeň udržet a jaké výhody jim z toho poplynou.
Autorka si zvolila pro své vyprávění velmi zajímavý námět, nedokázala mu však dát stejně zábavnou formu. Zásadní slabinou románu je faktická absence pořádného děje. Čtenář sleduje vzestupy a pády jednotlivých sester, ovšem má pocit, že se vzorce jejich chování poněkud opakují. Děj je předvídatelný, protože čtenář fakticky od první stránky tuší, co může čekat, a dokonce ani cesta na výsluní jednotlivých sester není nijak zvlášť zajímavá,
Nešťastně zvolený je rovněž vyprávěcí styl. Autorka se rozhodla psát ich-formou a v přítomném čase, poměrně často však skáče do času minulého a to bez bližšího vysvětlení, proč tomu tak je. Ve vyprávění se střídá všech pět sester, přičemž každá je trochu jiná, ale všechny vypráví stejně rozvláčně. Do příběhu je vkládáno množství úvah a vzpomínek, takže vyprávění připomíná spíše deníkové zápisky o dávné minulosti, než příběh odehrávající se v přítomném okamžiku.
Problematické jsou rovněž postavy. V podstatě všechny sestry se chovají v souladu se svojí dobou, pro niž je nejpodstatnější se vdát a tím pádem i zaopatřit do budoucna, to jim není možné vyčítat. Poněkud únavné je však jejich věčné soupeření, intrikaření a snění o lepším postavení. Všechny sestry v sobě mají značnou dávku naivity, některé jsou ambicióznější než jiné, ale ani jedné čtenář neuvěří lásku ke králi. V konečném součtu působí všechny stejně nesympaticky a mnohé spolu dokonce splývají.
Louisa je nejnaivnější a nejodhodlanější vidět svět skrz skla růžových brýlí. Paulline je mimořádně ambiciózní, v čemž si s ní nezadá jedině Marie Anna. Hortenzie je poněkud zapšklá a pambíčkářská, snad jen Diana působí otevřeně a mile, byť i ona má naivity na rozdávání. Pro čtenáře je velmi obtížné vytvořit si k některé z postav vztah, protože žádná není popsána dostatečně do hloubky a tudíž všechny působí poněkud črtovitě.
Sestry z Versailles slibují zajímavé téma, které má velký potenciál zaujmout. Bohužel zvolený vyprávěcí styl a faktická absence nosného děje příběh snižují. Čtenář se v řadě momentů nudí, protože situace se opakují, celý děj je předvídatelný a nenabízí mnoho překvapení ani zajímavých zvratů. Z románu, který mohl být zábavným, pikantním příběhem, tak zbývá pouze nenaplněná skořápka plná nesympatických postav a nezáživných situací.
Žádné komentáře:
Okomentovat