Hlavní poselství románu Blízko obzoru by se dalo shrnout do jediné věty - Život není fér. Dokáže si totiž s lidmi nepěkně pohrávat a házet jim klacky pod nohy. A občas napíše tak neuvěřitelný příběh, že by ho člověk rád zařadil na stránky románu nebo si představoval, že se mu to celé jenom zdá. Ale i když je to občas nesmírně těžké, stojí za to vychutnat si každou chvilku. Nikdo totiž na světě nezůstaneme věčně.
Jessica je naprosto průměrná puberťačka, která chodí do školy, občas se ráda pobaví a už si vyzkoušela, jaké to je mít vážný vztah. Nic z toho ji však ani v nejmenším nemohlo připravit na setkání s Dannym, úchvatně krásným mladíkem, z nějž na dálku vyzařuje sebevědomí a který si dokáže každou dívku obtočit kolem prstu. Jessica ho sice od první chvíle považuje za arogantního floutka a sukničkáře, přesto se nechá přesvědčit, aby mu dala své telefonní číslo a čeká, až se jí ozve. Jenže její mobil zarytě mlčí.
Protože Jessica má na práci lepší věci, než se zabývat klukem, který o ni nestojí, pokusí se pustit Dannyho z hlavy. Bohužel se jí to nepodaří a jejich další náhodné setkání pošle Jessicu na cestu, z níž není návratu. Danny se ji sice pokouší několikrát varovat sám před sebou a byl by rád, kdyby o něj ztratila zájem, Jessica se však nechce nechat přesvědčit, a tak Danny přestane s vlastními city bojovat. Vytvoří pár a zdá se, že vedou dokonalý život. Dokud se Danny neodhodlá své dívce svěřit s hrůzným tajemstvím...
Autorka román napsala na základě vlastních zážitků, čemuž odpovídá forma vyprávění. Většina příběhu je vylíčena v ich-formě z pohledu Jessicy, objevují se jen krátké pasáže ve třetí osobě z perspektivy některé z dalších postav. Je tomu tak ve chvílích, kdy hlavní hrdinka nebyla scéně přítomna, ale pouze zprostředkovaně se o ni dozvěděla. Příběh, který autorka předkládá, je skutečně neuvěřitelný a skrývá se v něm tolik krutosti a smutku, že člověku nezbývá, než vrtět hlavou nad zvráceností osudu.
Přestože by vyprávění svádělo k psychologizování, autorka se ho dokázala zcela vyvarovat. Líčí události tak, jak se odehrály, často odosobněně a beze snahy proniknout do pohnutek jednotlivých osob. Její hrdinové se mnohdy chovají absurdně a nelogicky, jak to ostatně v životě často bývá, v řadě situací však ukazují obrovskou vnitřní sílu. Zvlášť patrné je to v osobě Dannyho, který odmítá nechat se svým životem semlít a touží nad ním mít kontrolu až do poslední chvíle. Která musí nevyhnutelně přijít.
Zvolený styl vyprávění napovídá, že autorka vzala vylíčení svého životního příběhu jako určitý druh terapie, způsob, jak se vyrovnat s minulostí. I přes problémy, které hrdinové řeší, tak mnohdy chybí propracování do větší hloubky. Před čtenáři se otevírají monology, dialogy i popisy, ale chybí podrobnější rozpracování motivací postav, které by jim dalo lidštější obrysy. Občas je to jednoduše jen hraní na city, které však dobře funguje.
Blízko obzoru je dojemným vyprávěním o nezvratnosti osudu a ohromné síle bojovat se zlem, které se čas od času objeví v životě každého z nás. Je to příběh, z něhož mrazí, protože v sobě skrývá neuvěřitelnou absurditu a už od začátku jasně naznačuje, že žádný happy end se konat nebude. Ať se budou hrdinové snažit, jak chtějí, nemohou vyhrát. Román má sílu vyvolat ve čtenáři spoustu otázek, možná ho i pohnout k činům, aby nadále nezůstával pasivním členem společnosti, ale začal se víc zajímat o dění okolo sebe. Kniha funguje jako apel i varování zároveň. Po jejím dočtení ve vás bude silně rezonovat jediná myšlenka - život je zatraceně nefér.
Žádné komentáře:
Okomentovat