Harry Hole je v dnešním světě moderní literatury stejným pojmem, jakým byl kdysi Sherlock Holmes. A stejně opěvovaný je i jeho stvořitel, norský spisovatel Jo Nesbo. Ten svůj první román o tomto svérázném detektivovi vydal už v roce 1997 a tím odstartoval svoji kariéru. V současné době je na českém trhu devět případů a desátý se chystá na pulty knihkupectví na podzim.
Daleko od evropského kontinentu, v uvolněné Austrálii, došlo k znásilnění a vraždě mladé Norky Inger Holterové. A právě proto je na pomoc přivolán norský vyšetřovatel Harry Hole. Ten se okamžitě přidává do vyšetřovatelského týmu a společně se snaží zjistit, kdo mohl tento čin spáchat. Celé vyšetřování jim ale záhy komplikuje fakt, že se zřejmě nejednalo o případ ojedinělý, ale všichni mají co do činění se sériovým vrahem. A s těmi to bývá těžké. Tito vrazi totiž většinou oplývají výjimečným smyslem pro detail. Nezbývá tak nic jiného než čekat až udělá zločinec chybu. Ta totiž může znamenat obrovský průlom v celém vyšetřování.
Do čtení proslulé norské detektivky jsem se pouštěla s obrovským očekáváním, a možná i proto jsem četbu dokončovala zklamaná. Příběh je totiž tak nekonvenční a odlišný, že to bylo i na mě moc.
Severské detektivky si získaly velkou oblibu z jednoho hlavního důvodu. Odehrávají se ve Skandinávii. Tedy na místě, které jen svou zeměpisnou polohou vzbuzuje ve čtenářích napětí a dojem tajemna. A o tenhle hlavní trumf Netopýr přišel. Protože vytvářet děsivá zákoutí ve slunné Austrálii, kde se všichni jen baví a usmívají se, jde těžko.
Pokud by se ale jednalo o jedinou nedokonalost, dokázala bych ji přehlédnout. I když je detektivní zápletka nesmírně zajímavá a vyvrcholení je dost neočekávané a nepředvídatelné, ve mně nevzbudila přehnané emoce. Nějak jsem nedokázala pochopit důvody vrahova jednání a celá jeho psychologie mi přišla trochu odfláknutá.
Celý příběh je vyprávěn z pohledu Harryho Holea, který má na spoustu situací svůj osobitý nadhled. Děj díky dialogům odbíhá celkem rychle a do příběhu je zasazeno i mnoho australských legend. Během již zmíněných dialogů se ale objevuje další problém. A tím je angličtina. Já osobně s ní problém nemám a rozuměla jsem bez problémů, když si ale při čtení představím svoji mamku, která umí anglicky možná tak poděkovat... a v naší zemi určitě není jediná. Pokud bych nebyla angličtinář, určitě by mě to obtěžovalo. Navíc nechápu důvod, proč vše nebylo přeloženo.
Nejsem znalcem severských detektivek a thrillerů, takže se mi těžko kniha hodnotí v kontextu severské literatury. Pokud bych ale měla srovnat první detektivku Nesba s prvním příběhem Stiega Larssona, tak Švéd vyhraje na plné čáře.
Netopýr není žádným vynikajícím čtením, ale spíš nutným zlem v příbězích o norském detektivovi. Podle všeho se totiž příběh knihu od knihy zlepšuje a pozdější díly detektivky jsou prý výborným čtivem. Pokud uvažujete o tom, že začnete číst Nesba, jděte do toho. Každý spisovatel někdy začínal, a i když mě první díl nenadchl, ani mě neodradil od dalších pokračování. A to je nakonec v důsledku nejdůležitější.
Žádné komentáře:
Okomentovat