Vina a trest, v čem spočívají a kdo má právo o nich rozhodnout? Dějiny přinášejí za celou dobu svého trvání spoustu zvěrstev a zločinů proti lidskosti, snad nejdiskutovanější z nich je ovšem holocaust. Nepřestávají se o něm psát knihy a točit filmy, spousta lidí se považuje za oprávněné soudit, kdo byl viník a kdo oběť, bez ohledu na fakta. Ale pravda není nikdy jednoduchá a černobílá. V románu Vypravěčka od Jodi Picoult tak bohužel po většinu času vypadá.
Sage je pětadvacet, na tváři má jizvu jako památku na vážnou autonehodu a kvůli ní se úmyslně straní lidí. Pracuje jako pekařka, což je zaměstnání, které ji jednak naplňuje a jednak umožňuje pracovat v noci skryta zrakům ostatních. Od smrti své matky dochází na psychoterapii, která ji má vrátit do normálního života, a právě zde se seznámí s Josefem. Víc než devadesátiletým vdovcem, který žije sám se svým pejskem. Mezi ním a Sage vznikne křehké přátelství, jež se však má velmi brzy otřást v základech. Josef totiž po Sage chce, aby mu pomohla zemřít. A aby jí k tom dal dostatečně silnou motivaci, vypráví jí o své nacistické minulosti.
Sage je původem z židovské rodiny, byť sama víru opustila, a její babička přežila holocaust. V rodině je to však uzavřená kapitola, o níž se nemluví. Sagina babička Minka nechce vzpomínat na nejhorší období svého života, nikdy nepovažovala za nutné o něm mluvit a zároveň nikdy nedokázala nacistům odpustit, co jí provedli. Žije spokojeně v domě s pečovatelskou službou, pokud jí zbývají síly, peče, a užívá si život, který má. Minulost jako kdyby neexistovala.
Kniha je rozdělena do tří částí a několika vyprávěcích rovin. V první řadě je zde linka z přítomnosti, v níž Sage, později za přispění Lea, odhaluje nacistickou minulost svého přítele Josefa a vyvozuje z toho důsledky. Tato vyprávěcí linie působí asi nejrealističtěji a lidé v ní jsou vykresleni nejživěji, byť jejich motivace jsou poněkud zvláštní. Sage a především Leo vidí svět poněkud černobíle, mají v hlavě nalinkováno, co je dobré a co zlé, a nechtějí si připustit nic mezi tím. Leo je zapřísáhlý lovec nacistů, který obviňuje všechny nacisty bez výjimky ze zločinů proti lidskosti a nenechá si to vymluvit. Jeho vnímání spravedlnosti je veskrze americké - objevuje se zde tolik typický mesianismus, který známe třeba i z amerických akčních filmů, protože Američani mají pocit, že oni jediní mají moc spasit svět. Právě kvůli tomu je však Leova postava tak problematická a jeho vnímání viny neobjektivní - pokud totiž každý nacista, třeba i ten poslední pěšák, páchal zlo, neměli bychom se stejně dívat třeba na vědce, kteří vyvinuli atomovou bombu? V čem je vina vynálezců nejničivější zbraně, jakou lidstvo poznalo, menší než vina velitele koncentračního tábora, který prostě jen plnil rozkazy? Román se sice na oko zabývá otázkou viny a trestu, ve skutečnosti ji ale vůbec neřeší, protože předem nalinkuje teze, jichž se po celou dobu drží a které nikdy nezpochybní.
Druhá vyprávěcí rovina se odehrává v minulosti a jedná se o příběhy Josefa a Minky, které jsou zvláštním způsobem propojené. Josef vykládá o zvěrstvech, které páchal v Polsku a na východní frontě, Minka zase o svém pobytu v lodžském ghettu a následně v Osvětimi. V obou případech se však jedná o retrospektivní vyprávění, kterému schází emoce. Čtenář nemá pocit, že by byl s postavami a prožíval jejich úděl. Spíš jako by se pročítal beletrizovanou učebnicí historie. Pro někoho, kdo se holocaustem hlouběji zabývá, tak kniha nepřináší nic nového, a to obsahem ani formou. A máme-li být důslední, narazili bychom i na pár historických nepřesností.
Třetí vyprávěcí rovinou, která by se však dala zařadit pod Minčin příběh, je fiktivní vyprávění o upírech. De facto se jedná o jakousi alegorii vycházející z jejích životních zážitků a zkušeností. Je paradoxem, že právě v této části příběhu působí postavy nejživěji a jejich emoce i motivace nejdůvěryhodněji.
Vypravěčka je velmi čtivě napsaným románem, který však nijak nevybočuje z řady podobných knih. Většina charakterů navíc působí poněkud ploše a jejich motivace nedůvěryhodně. Zvlášť kontroverzní je postava Josefa, a to především kvůli samotnému závěru, který vlastně ani není příliš překvapivý, pokud si průběžně všímáte drobných náznaků, ale nijak neosvětluje motivace této postavy. Vypravěčka je tedy spíše průměrným, byť dobře napsaným románem zpracovávajícím populární téma, který bohužel svým obsahem příliš nenadchne.
Žádné komentáře:
Okomentovat