Nechat za sebou traumatickou událost je vždycky velmi těžké. Tím spíš, když nás připraví o milovaného člověka. Od Willovy smrti uplynul už rok a půl a Lou pořád není schopná se s ní vyrovnat. Nejdřív zcestovala půlku Evropy, pak se rozhodla usadit v Londýně a najít si tu práci, ale začít znova od začátku se jí ani trochu nedaří. A když už má pomalu pocit, že hůř být nemůže, život si pro ni připraví další překvapení.
Louisa se vrátila z Evropy bohatší o spoustu zážitků, ale přesto neschopná odpoutat se od Willa. Zkusila žít v Paříži, po pár měsících přesídlila do Londýna, našla si zaměstnání v letištním baru a snaží se pohnout v životě kupředu. Ovšem bezvýsledně. Byt, který si pořídila, působí pořád stejně neutěšeně jako krátce po nastěhování, protože Lou nebyla schopná ani vybalit většinu věcí z krabic, svou práci zoufale nesnáší a její nejlepší kamarádkou se každý večer stává láhev vína. Jeden by řekl, že trpí poměrně silnou depresí. A když se jí podaří zřítit ze střechy, nikdo nepochybuje o tom, že skočila schválně...
Lou svůj pád přežije víceméně bez trvalých následků, jejím dosavadním životem to však docela otřese. Tím víc, že se pár týdnů nato u jejích dveří zjeví puberťačka prohlašující o sobě, že je Willovou dcerou. Lou netuší, jestli jí může věřit ani jak by se měla zachovat. Vezme to však jako impuls k tomu, aby se v životě konečně někam pohnula. Lily, Willova ztracená dcera, se brzy stává součástí jejího života, ovšem tím teprve začínají pořádné problémy.
Autorka otevírá v pokračování románu Než jsem tě poznala téma vyrovnávání se se smrtí blízké osoby. Louisa je na pokraji psychických sil, protože ji sžírají výčitky svědomí, že nedokázala Willovi pomoct a zabránit mu v sebevraždě, zároveň jí však zoufale chybí jeho osobnost. Z toho důvodu se upíná k nejrůznějším chimérám a jednou z nich je i Lily, naprosto nezvladatelná puberťačka s vlastní hlavou a svérázným pohledem na svět. Louisa jí touží ze všech sil pomoct. Ať to stojí, co to stojí.
V průběhu knihy se Louisa pomalu proměňuje a otevírá okolnímu světu, přestože je to pro ni stále velmi těžké. Will byl jediný, kdo ji dokázal vytáhnout z ulity a přimět ji opustit svou komfortní zónu. S jeho smrtí jako by se veškerá Louisina odvaha a touha po dobrodružství vytratily. Raději se uchyluje ke stereotypu známých věcí, aby nemusela soupeřit se světem, který je často velmi nepřátelský a mohl by jí ublížit. Působí, jako by ji opustila veškerá radost ze života i dřívější elán, vlastně spíš jen tak přežívá, nežije.
Lily je svým způsobem hurikán, který prudce rozčeří klidné hladiny Louisina stereotypního života. Je jí šestnáct a je typickým problémovým dospívajícím. Kouří, pije alkohol, koketuje s drogami, vymetá divoké večírky a ke všem se chová, jako by mohli za její světobol. Nálady se u ní střídají lusknutím prstu, odmítá si o čemkoliv rozumně pohovořit a jediná pravda je ta její. Za pozlátkem drsné holky však skrývá poraněnou duši, která potřebuje pomoc, ale nedokáže si o ni říct.
Život po tobě se od předchozího románu poměrně výrazně liší stylem vyprávění i charaktery hrdinů. Willův sarkasmus a bolestínství odešly spolu s ním, stejně jako Louisina potřeštěnost. Stěžejním bodem vyprávění je problematický vztah dvou žen, které si prošly nepříjemnými situacemi a teď se snaží dát dohromady. V porovnání s Než jsem tě poznala vychází Život po tobě jako dílo výrazně slabší, jako samostatný příběh zabývající se poměrně závažnými otázkami dnešního světa však rozhodně má co nabídnout. Jedná se o román, který vás rozesměje, rozzlobí, rozněžní i dojme. Prostě vyvážená kombinace mnoha emocí vhodná pro každého.
Žádné komentáře:
Okomentovat