Román sám sebe nazývá špionážním thrillerem, což je pojem, který v nás evokuje Jamese Bonda, Ethana Hunta nebo jiného tajného agenta. Tedy akcí nabité strhující drama, kde jde v jednom kuse o život. Istanbul: Křižovatka cest je spíše psychologickou sondou do osudů hlavních hrdinů, tragédií volby. Jak se rozhodnout, jsou-li všechny možnosti špatné?
Píše se rok 1945. V Evropě právě skončila druhá světová válka. Neutrální Turecko se vzpamatovává, hledá nové kontakty, nové spojence. Život se mění. Pro Turky i pro cizince. Istanbul je městem mezi dvěma světadíly. Evropský Istanbul a asijský Istanbul oddělené Bosporem. Dvě nebo jedno město? Co znamená život na které straně?
Leon Bauer je americký podnikatel, který se před válkou oženil s německou židovkou a následně společně utekli do Turecka, země na pomezí dvou světadílů. Měl je zde čekat nový, lepší život.
Jenže tehdy bylo všechno nové, Istnabul po Německu působil takřka magicky, najednou se někde dalo dýchat. Leon si pamatoval ten úplně první den, jak vyšli z nádraží Sirkeci do hejna motocyklů, pachu smažených ryb, mezi tácy navršené simity a vybalancované na hlavách pouličních prodavačů, uviděli čluny nashromážděné u mola Eminönü, všude samý hluk a slunce. V taxíku přes Galatský most se ohlédl na elegantní minarety Sinanovy mešity protínající oblohu, a v té chvíli se zvedlo hejno ptáků, zakroužilo kolem kopule Nové mešity, pak se sneslo zpátky na vodu, zčeřenou světlem, a Leonovi připadalo, že je na nejkrásnějším místě, jaké kdy viděl.Během těch prvních týdnů neviděli staré dřevěné domy, nachýlené a rozvrzané a zanedbané, zadní uličky s hromadami odpadků a bláta, popraskané fontány prorůstající mechem. Viděli barvy, hromady koření, všechno, co nebylo Německo, a všude samou vodu, město, kde jste nasedali na přívoz jen tak pro zábavu, abyste si mohli prohlédnout kopule a věže namísto křivolakých, špinavých ulic. (str. 25/26)
Přišla válka, holocaust, všechno se změnilo a nic nemůže být stejné. Roku 1945 žije Leon sám a jeho manželka je trvale na klinice. A už dávno není jenom obyčejným obchodníkem. Zapletl se totiž s jakousi obdobou americké tajné služby. Čas od času je potřeba něco vyřídit, vyzvednout, odevzdat... A Leon se stává spojovacím článkem mezi lidmi, kteří spolu provozují pokoutní obchody nebo tajná jednání. Jedním z jeho posledních oficiálních úkolů má být celkem rutinní záležitost - vyzvednutí osoby, jež je pro Američany z nějakého důvodu nesmírně důležitá. Předat rybáři peníze, naložit příchozího do auta a skrýt ho v pronajatém bytě. Jednoduchý úkol splněný za noc. Jenže situace se nečekaně zkomplikuje... A aby toho nebylo málo, ještě téže noci Leon zjistí, že muž, pro něhož pracoval, byl nalezen mrtvý. A je to on, kdo má vypátrat vraha.
Příběh nás zavádí do uliček starého Istanbulu. Do paláců zaniklé Osmanské říše, mešit, tajemných zákoutí. Ožívá zde atmosféra dávno zašlých časů a tím vším se pokradmu vine příběh volby, zrad a nezodpovězených otázek. Svět po válce je tvrdý, každý bojuje o přežití. A nikomu se nedá věřit. Protože lidé zrazují. Pro peníze, z pomsty... Leon se ocitá v nelehké situaci. Odkázán sám na sebe a svůj instinkt má rozplést případ v jehož středu figuruje on sám. Má vůbec nějakou šanci na úspěch?
Kniha je rozdělena do sedmi kapitol, z nichž každá je pojmenována podle části města, v níž se převážně odehrává. Plyne v rychlém tempu. Autor se snaží zvyšovat rychlost příběhu množstvím přímé řeči a krátkými větami. Po většinu času se drží v kolejích vytyčené linie, jen výjimečně zaběhne do minulosti, do vzpomínek nebo myšlenek postav. V centru stojí Leon Bauer, jeden z mnoha pěšáků na šachovnici tajných služeb, okolo něj pak řada postav více či méně zainteresovaných. Přes svižnost a poměrně čtivou formu však může čtenář získat pocit, že se v knize vlastně nic moc neděje. Psychologický podtext je důležitější než samotná akční složka.
Nakladatel označuje příběh za "remarqueovsky laděný" a já s ním víceméně souhlasím. Kanon se jak pojetím, tak stylem tomuto německému klasikovi blíží. V čem je však zcela jedinečný je způsob, jakým popisuje město. Istanbul: Křižovatka cest by se klidně mohl stát průvodcem po euroasijském městě rozděleném Bosporem. Při čtení dostanete chuť na vlastní kůži zažít, co to znamená Istanbul. Projít se přes Galatský most, navštívit Modrou mešitu nebo starý harém sultána Sulejmana, ochutnat ovocné sorbety. Protože dnešní Istanbul se od toho roku 1945 zase tak moc neliší. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat