Nicholas Sparks. Velice známý autor, který se proslavil svými romantickými příběhy. Přesto se jeho zamilované knížky tak trošku liší od ostatních románků. Hrdinové to rozhodně nemají tak jednoduché a čtenář nikdy neví, jestli se dočká happyendu.
Jeden z jeho nejnovějších románů nás zavádí do Southportu. Do typického jižanského městečka, kde život plyne poklidně a jakoby vlastním tempem. A když se v městečku náhle objeví mladá kráska Katie, mnoho lidí se snaží zjistit, co je vlastně zač. Odkud přišla? A před čím vlastně utíká? Mnoho otázek a málo odpovědí. Ty se dozvídáme až v průběhu celého příběhu a kolikrát jsou poměrně šokující.
"Protože každý lže. To k životu ve společnosti patří. Neměj mi to za zlé. Považuju lež za normální. Poslední, o co by kdo stál, je žít v prostředí, kde je každý příšerně upřímný. A tak lidi pořád lžou, něco vynechávají. Prozradí ti většinu příběhu, jasně. Jenže já jsem zjistila, že právě ta část, kterou si nechávají pro sebe, je často nejdůležitější. Lidi svou pravdu skrývají. Mají prostě strach."
A jak to bývá v romantických knížkách zvykem, objeví se pro Katie ideální protějšek. A tím je Alex - majitel obchodu, vdovec a otec dvou malých dětí. Alex je prototypem dokonalého muže. Je pohledný, mladý, gentleman… Mezi hrdiny okamžitě přeskočí jiskra. A teď by se dalo říct - žili šťastně až do smrti…. Jenže takhle jednoduché to rozhodně nebude.
Katie totiž neutíká před něčím, ale před někým. A ten někdo je její manžel Kevin. Několik let snášela jeho ponižování, když se jednoho dne rozhodla k útěku. Ale Kevin se nároku na svoji ženu rozhodně nemíní vzdát tak lehce.
Řekla bych, že problém domácího násilí je celosvětově velmi rozšířen. Každý o tom slyšel minimálně ve zprávách a každá žena svorně tvrdí, že ona by se bít rozhodně nenechala. Tuhle odpověď z duše nesnáším. Tím nechci říct, aby ženy snášely takové týrání, ale nikdo, opravdu NIKDO nemůže říct, co by dělal, kdyby se dostal do takové situace (a samozřejmě doufám, že nás to ani nepotká). Je ale lehké soudit někoho za jeho rozhodnutí, nikdo z nás však nebyl v kůži těch žen, nevíme, proč to utrpení snášely, tak prosím nesuďme. Soudit je jednoduché, ale pochopit bývá mnohem složitější.
Kniha plyne velice lehce. Přečetla jsem ji za pár dní a opravdu si ji zamilovala. Někde jsem četla názor, že je to už moc přeslazené, ale o tom to je. Proto si občas vyberu romantickou knížku, abych zapomněla na šeď všedního života a prožívala štěstí hlavních hrdinek. Pokud chci dostat depresi, přečtu si drama, a když se chci přiblble usmívat, tak sahám po romantice. Pokud máte rádi romance a styl Sparkse, jděte s chutí do toho, slibuju, že nebudete litovat. Pokud je vám ale tenhle žánr cizí, radši si vyberte něco jiného.
Žádné komentáře:
Okomentovat