Divergence. Kniha, kterou zná dnes každý milovník dystopií. Vždyť je to jedna z nejlepších knih, které jsem poslední dobou četla. A rozhodně právem byla serverem GoodReads zvolena nejoblíbenější knihou za rok 2011.
Kniha je často srovnávána s Hunger Games. Nevím, jestli je srovnání na místě. Já knihy nikdy nesrovnávám, připadá mi to tak trochu nefér. Navíc, každá kniha je originál. Takže si odpustím komentáře typu, jestli je lepší Divergence nebo Hunger Games. Obě dvě se mi hodně líbily a obě dvě si rozhodně zaslouží pozornost.
Děj knihy se odehrává v Chicagu. Tedy ne v tom dnešním, přesouváme se o pár staletí dopředu, do doby, kdy místo Michiganského jezera město obklopuje pouze močál a obyvatelé jsou rozděleni do pěti frakcí - Upřímnosti, Mírumilovnosti, Sečtělosti, Odevzdanosti a Neohroženosti. V 16 letech se mladí rozhodují, do jaké frakce budou spadat po zbytek svého života. Před konečným verdiktem, ale každý prochází zkouškou. Co se ale stane, když je výsledek neurčitý a je důležité, aby se o něm nikdo nedozvěděl? A právě toto se týká Beatrice.
Beatrice se svojí rodinou a bratrem vyrůstala v Odevzdanosti, ale vždy věděla, že jí chybí určitá část osobnosti důležitá právě pro tuto frakci. Určité nesobectví, které se v sobě snažila najít, ale nikdy se jí to nepodařilo. Proto vstupuje do Neohroženosti a tím "zrazuje" vlastní rodinu s tím, že je už možná nikdy neuvidí. Kdo ví, co ale budoucnost přinese? A hlavně, věci často nejsou takové, jaké se zdají.
"Frakce nejsou podstatné." Zavrtí hlavou. "Podívej, kam nás dostaly. Lidstvo nikdy nedokáže sekat dobrotu příliš dlouho. Zlo si vždy najde cestu zpátky."
V knize je velké množství postav, ale jelikož je každá jiná, není možné si je jakkoli poplést.
Příběh nám vypravuje Beatrice alias Tris. Já jsem si tuhle hrdinku opravdu oblíbila. Málokdy si se ženskou hrdinkou padnu takhle do noty, ale u Tris se to povedlo na 100 %. Navíc se během celé knihy vyvíjí. Tím pádem čtenář může pozorovat, jak se z bojácné a zakřiknuté holčičky, stává nebojácná a svérázná dívka.
A pak je tu Čtyřka. Odvážný, tajemný, krásný. Přesně ten prototyp dívčího hrdiny, kterého by chtěla každá čtenářka doma. A já se jim ani nedivím.
Kniha není skvělá díky svému příběhu - podobný nalezneme skoro v každé dystopii. Ale díky svým myšlenkám a díky tomu, že čtenáře opravdu nutí k zamyšlení. To má samozřejmě dělat každá dystopie, ale u tohoto románu jsem to pociťovala mnohem více.
Mohla by vůbec fungovat společnost striktně rozdělena do takovýchto skupin? Proč, když chci být sečtělá, nemůžu být zároveň odvážná?
Zkrátka a jednoduše. Pokud jste stejně jako já žili předešlý rok v jiném časoprostoru a knihu ještě nepřečetli, okamžitě to udělejte, protože peníze i čas za to rozhodně stojí.
Žádné komentáře:
Okomentovat