Mia čerstvě nastoupila do prvního ročníku prestižní newyorské střední školy a hned má problémů nad hlavu. Matematika se nejspíš nikdy nestane jejím oblíbeným předmětem, jelikož v ní absolutně plave a i naprosto banální poučky jdou mimo ni. Vzhledem k tomu, že si umím úroveň americké středoškolské matematiky představit, osobně mi nad Miinou neschopností pochopit banální výpočty zůstává rozum stát.
Kdyby však matematika byla jediným dívčiným problémem mohla by jásat. Její matka se totiž sblíží právě s jejím učitelem tohoto nenáviděného předmětu. Na jednu stranu by to pro Miu mohlo znamenat, že nepropadne. Upřímně, vážně byste dali za pět dceři ženy, s níž se scházíte? Na druhou stranu to však může znamenat nejrůznější trapné momenty, jako například ranní setkání v kuchyni pouze ve spodním prádle.
A seznam potíží tím nekončí. Jednoho krásného dne se totiž dívka dozví, že její otec zůstal po léčbě rakoviny neplodný a ona je tak jeho jediným potomkem. To by za normálních okolností nebyl problém. Kdyby však Miin otec nebyl kníže a od jeho jediné dcery se neočekávalo, že se stane jeho nástupkyní. Z Miy Thermopolisové se tak ze dne na den stává Amelia Mignonette Grimaldi Thermopolis Renaldo, princezna malé evropské země Genovie. Tak co, ještě pořád si říkáte, že váš život je složitý?
Miina matka má pocit, že její dcera nedokáže zvládat své pocity. A aby se se svými emocemi lépe vyrovnala, dá jí sešit, tajný deník, do nějž si má zaznamenávat, co se přes den děje, vypsat se ze svých pocitů a naučit se je lépe zvládat. Mia z toho nadšená není, ale nakonec si začne deník vést pravidelně. A tady to vlastně celé začíná...
Kniha je psána formou deníkových záznamu. Všechno píše Mia v první osobě a jde tedy o její ryze subjektivní pohled na věc. Rozhodně však nečekejte otřepané fráze typu "milý deníčku". Přestože se jedná o deník, v ději se objevují i dialogy, v podstatě většina situací je popsána přesně tak, jak se odehrály, včetně přímé řeči. Oproti klasickému vyprávění však na sebe nemusí naprosto přesně navazovat. Nejde o souvislý příběh, spíš o jakési střípky, které ho však dohromady tvoří.
Od Princezniných deníků nečekejte žádnou velkou literaturu. Je to typická oddechová četba, u které není potřeba přemýšlet, ale která přesto vykouzlí úsměv na rtech. A vzhledem ke krátkému rozsahu tuhle knihu zhltnete za odpoledne nebo večer. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat