Máte rádi pohádky? Já rozhodně. Vyrůstala jsem na nich, a přestože mým dětským letům už natrvalo odzvonilo, s chutí si otevřu pohádkovou knížku nebo kouknu na nějaký ten příběh v televizi. Po Zakleté jsem sahala s tím, že to bude taky tak trochu pohádka. To, co jsem si v knize přečetla, je však mnohem, mnohem víc. :)
Ivan vyrůstá v Sovětském svaze, komunistické zemi 70. let, kde život rozhodně není snadný. Když je mu devět, rozhodnou se jeho rodiče nečekaně emigrovat. Aniž by mu vysvětlili důvody a aniž by je snad sami chápali, opustí území SSSR a přesunou se do Spojených států. Tady se z Ivana pomalu stává odborník na východoevropský folklór i jazyky. Je odhodlán jít ve šlépějích svého otce. Vystuduje, najde si snoubenku a zdá se, že jeho život má být napříště idylický. Dokud se nerozhodne vrátit do své bývalé vlasti, aby mohl pátrat po staroruském folklóru přímo u kořenů.
Kdysi, ještě jako malý chlapec měl Ivan pocit, že v lese zahlédl na podstavci pod listím spící krásku. Tu vzpomínku téměř vytěsní, považuje ji za svoji vlastní dětskou představu. Přesto se rozhodne místo po letech znovu navštívit. Píšou se devadesátá léta, sovětský režim padl a všechno je proto podstatně jednodušší. Zejména cestování. Ivan proto bez potíží dorazí do ukrajinského vnitrozemí na statek bratrance Marka, kde už v dětství pobýval, a vydá se pátrat do lesa. A objeví to, co považoval za pouhý výplod své dětské fantazie...
Na kameni uprostřed propasti spí dívka. Nádherná, okouzlující a očividně zakletá. Stačí jediný polibek, aby ji vytrhl ze spánku. A Ivan neváhá, vlastně ani nemá na výběr. Cítí, že musí tu neznámou dívku osvobodit, proto se skloní k jejím rtům a vtiskne jí polibek. A tím to všechno teprve začíná...
"Dávný příběh Šípkové Růženky možná ve francouzštině či angličtině končil šťastně, on byl ale v Rusku a jen blázen by chtěl prožít ruskou verzi kterékoli dětské pohádky." (str. 82)
Katerina, tak se princezna jmenuje, však rozhodně není křehká dívka z pohádky. A ani svět z nějž pochází, kouzelnou pohádkovou říši nepřipomíná. Naopak. Jde o tvrdou realitu. Tajna, malý státeček na území dnešní Zakarpatské Ukrajiny, je reálná země 9. století. Což pro Ivana znamená skok časem o 1100 let zpět, neznámý jazyk, zvyky, folklór - jednoduše řečeno, jedná se o splněný sen každého badatele zabývajícího se východoevropskými tradicemi. V jistých mezích.
Ivan si musí zachráněnou princeznu vzít. O co jiného však může v tomto případě jít, než o sňatek z rozumu, z politických důvodů. Ona je pro něj sice krásná, ale poněkud příliš sebevědomá a arogantní žena, on je pro ni jediná šance, jak Tajnu zachránit a shlíží na něj s pohrdáním. To rozhodně není ideální vklad do šťastného manželství. Existuje vůbec nějaká šance, že k sobě dva lidé, jež dělí jedenáct století, najdou cestu, pochopí se a třeba i najdou lásku?
Card dokázal ve svém příběhu dokonale propojit reálný svět amerického vnitrozemí s historickým Ruskem. Nevymýšlí si nový svět, pracuje s tím, co známe z historie a z folklóru. Jeho pohádková země je velmi raný středověk na Rusi. Doba, kdy stále ještě převažuje víra v četné přírodní bohy, křesťanství se teprve začíná rozšiřovat a kouzla jsou běžnou součástí života. Vzhledem k tomu, že jsem skutečný milovník historie (až takový, že ji dobrovolně studuju), je pro mě tento Cardův svět velmi příjemným výletem do doby, kterou známe jen velmi málo, a to ještě spíš z Krásy nesmírné než z pramenů.
Card střídá pohledy, popisuje okolní svět se stejnou pečlivostí, jako vnitřní svět svých postav. Zabývá se zdánlivě nepodstatnými detaily, každý z nich však má své pevné místo. Vše do sebe dokonale zapadá, v příběhu je všechno v té správné míře - kouzla, napětí, romantika. Kdo chce, najde si svoje. Card je totiž úžasný vypravěč. Jeho styl možná nemusí sedět každému, asi je potřeba si na něj nejdřív zvyknout. Moje očekávání však Zakletá nejen splnila, ale dokonce mnohonásobně překonala. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat