Kateřina Petrusová - Nepřítel mého nepřítele


Už jsem vám říkala, jak moc miluju mafii? Asi tak stokrát, ale to nevadí, opakování je matka moudrosti, takže si to přečtete ještě jednou. Svět gangsterů mě opravdu přitahuje, a proto není divu, že se mi knihy od Katky Petrusové opravdu líbí. Ale zaručuji, že jimi nepohrdnou ani lidé, kteří mafiány nemusí. 


Bývalá policistka Joan je v nepěkné situaci. Vůdce drogového kartelu ji vydírá a chce, aby zabila hlavu mafiánské rodiny - Roberta Bavettu. Pokud se jí to nepodaří, dává v sázku život své milované dcery Amy. Joan je typ ženy, která by pro své dítě udělala cokoliv, zavraždit člověka se jí ale příčí. Najde nakonec tu pravou cestu, aby zachránila své blízké i své svědomí? 

Když jsem četla anotaci, na knihu jsem se těšila jako malá. První díl byl nádherný, ale přece jen, v tom druhém měla přijít ta pravá akce. A v tom mě kniha opravdu nezklamala. Je tam dost akce, aby se čtenář nenudil. Dostatek humoru, aby se neustále přiblble usmíval a také dost romantiky, aby si každá žena přišla na své, ale muž tím nebyl znechucený. Zkrátka tyhle tři věci mají tak výborný poměr, že se až divím, jak se to Katce všechno povedlo. 

Už u prvního dílu jsem Katce chválila její nádherný jazyk a vypravěčské schopnosti. Znovu se ukazuje, jak je čeština nádherný jazyk obsahující obrovské množství slov, která stačí pouze správně použít. A autorka znovu ukázala, že je v tomhle mistr. Někdy je mi líto, že čeští autoři mají tak mizernou šanci na proražení do zahraničí. Knihy Katky by si to totiž zasloužily a určitě by sklidily úspěch. 

Co se týče postav, bylo to trochu horší. Napsané byly dobře, to spíš já jsem s nimi měla občas problém. A to konkrétně s Jo. Kolikrát jsem se zkrátka nedokázala vcítit do její situace, a proto jsem občas měla problém s jejím jednáním. 

Naopak Amy. Ta si mě naprosto získala, a jak jsem četla, ne jenom mě. Pokaždé když jsem četla pasáž s ní, vybavila se naprosto živě. Byla napsaná krásně dětsky, přitom ale ne příliš. A její strejda Bobby mě nutí usmívat se ještě teď. 

A samozřejmě Robert. Postava, na kterou jsem se těšila nejvíc. Na rozdíl od svého bratra Michaela, je mnohem víc vážný, víc zodpovědný, je na něm vidět, že to rozhodně nemá lehké. Nejde ale si ho nezamilovat. A já doufám, že muži jako on opravdu existují. 

Co říct závěrem, když už vlastně všechno bylo řečeno? Jestli máte rádi romantiku, přečtěte si to. Jestli máte rádi akci, přečtěte si to. A pokud pouze chcete dát šanci českému autorovi, určitě si knihu kupte! Stojí to za to.

Žádné komentáře:

Okomentovat