Když se po převratu objevily takzvané Cibulkovy seznamy, způsobily doslova senzaci. Všichni v nich začali horlivě pátrat po svých příbuzných, známých, kolegech, prostě po komkoliv, kdo na ně mohl v minulém režimu donášet. Badatelny archivů se brzy naplnily nadšenci přehrabujícími se ve složkách, jen aby si ověřili, kdo to na ně vlastně byl nasazen. V podobné situaci se ocitne i Dora Idesová, jméno jejíž tety Cibulka mezi mnohými jinými také odhalil. Kdo vlastně Surmena byla? Vládní špeh nebo nevinná oběť režimu?
Dora pochází ze starobylého rodu bohyní žijících v Bílých Karpatech snad odjakživa. Po smrti její matky se o ni a jejího mladšího, mentálně postiženého bratra stará jejich teta Surmena, která je po celém okolí dobře známá a oblíbená pro své schopnosti léčit a pomáhat lidem. Dora nevěří, že by její teta byla schopná na někoho donášet a neplete se. Surmena totiž byla osobou sledovanou a režim jí nakonec udělal ze života peklo.
To, že Surmena je pod neustálým dohledem StB, má dopady i na děti svěřené jí do péče. Dora si moc dobře pamatuje, co všechno jim minulý režim udělal, a touží zjistit pravdu o bohyních a důvodech k jejich pronásledování. Má k oblasti Moravských Kopanic citový vztah, na Bedové strávila nejkrásnější roky svého života a očištění jmen bohyní považuje za svou povinnost. Jak se však probírá složkami Ministerstva vnitra, zjišťuje, že případ je mnohem složitější, než se na první pohled zdálo. A že rozplést celý ten spletenec nebude vůbec snadné.
Kniha Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně je založena na rozsáhlém průzkumu literatury a dostupných pramenů. Autorka se do problému skutečně zakousla a, jak sama píše na závěrečných stránkách, většina příběhů vychází ze skutečnosti, z etických důvodů byla pouze pozměněna jména a místa. Celé části textu mají dokonce pseudoodborný ráz a spousta kapitol zaznamenává výňatky z vyšetřovacích spisů. Ty pochopitelně nejsou pravé, ovšem jejich styl je důvěryhodný.
Autorka se snaží prostřednictvím svého románu představit unikátní kulturu Bílých Karpat a především jednu její odnož - bohování. Tento fenomén je zde popsán velmi podrobně, ale přesto nesmírně živě. Složitá síť vztahů mezi bohyněmi a jejich životní příběhy se rozplétají jen zvolna, čímž vytváří zvláštní mysteriózní atmosféru a probouzí v čtenáři napětí.
Žítkovské bohyně nejsou knihou příliš akční, je to vlastně ohromná spousta textu, spletitá mozaika, kde všechno zapadne na své místo, ale je k tomu zapotřebí spousta trpělivosti. Přesto kniha nenudí, protože je mistrně napsaná. Autorka dokonale vládne slovem a z textu je navíc cítit její nadšení pro téma. I přes řadu pseudoodborných a pseudoúředních pasáží se tak román čte velmi dobře a udrží si čtenářovu pozornost od první do poslední stránky.
Žádné komentáře:
Okomentovat