Kdo se bojí Virginie Woolfové?

Autor: Edward Albee 

Překlad: Jiří Josek 

Premiéra: 15. 3. 2014 

Uvádění: Divadlo Rokoko 

Režie: Petr Svojtka 

Obsazení 

Martha - Veronika Gajerová 

George - Aleš Procházka 

Honey - Veronika Kubařová 

Nick - Viktor Dvořák 

Délka představení: 2 h 35 

Mezilidské vztahy jsou vždycky komplikované a ty partnerské víc než jakékoliv jiné. Hra Edwarda Albeeho Kdo se bojí Virginie Woolfové vznikla v 60. letech minulého století jako absurdní drama. Přestože jistá rovina absurdity z ní nezmizela, dnešnímu divákovi se jeví až děsivě aktuální. Témata, jimiž se zabývá, totiž velmi dobře reflektují vývoj dnešní společnosti a postupné odumírání našich ideálů a snů... 

George a Martha jsou manželským párem ve středních letech, kteří k sobě domů pozvou mladou dvojici, aby ji přivítali ve městě. To, co začalo jako poměrně milé posezení nad skleničkou se však velmi rychle zvrhává v hru kdo s koho. Odhalují se děsivá tajemství, vzduchem létající urážky a jízlivé poznámky a je těžké odhadnout, kde vlastně leží pravda. Slovní přestřelky, na nichž je hra z větší části založena, dokonale vyznívají především díky brilantnímu překladu Jiřího Joska. 

Scéna i kostýmy zůstávají v inscenaci jednoduché - prostředí se nijak nemění. Připomíná středostavovský obývací pokoj, tedy místo nejvíc na očích a zároveň nejvíc svádějící k odkrývání karet. Důležitou roli hraje bar plný alkoholu, o kterém se stejně často mluví, jako se reálně pije. Staré známé ve víně je pravda, tak naplňuje svůj význam, byť nejde o tento šarlatový mok, ale o whisky nebo gin. Skleničky ani láhve ze scény nezmizí ani na okamžik a ve vypjatých situacích se pro herce stávají důležitou rekvizitou. 

Právě herecké výkony pak jsou tím, co neujde vaší pozornosti a bez čeho by hra nikdy nemohla fungovat. Ústřední dvojici ztvárňují Aleš Procházka a Veronika Gajerová. Ona je panička z lepší rodiny, která se vdala pod svou úroveň a soužití s manželem ji stejnou měrou nudí jako obtěžuje. On je neúspěšný akademik neschopný se postavit vlastní manželce a pokorně snášející její neustálé popichování a urážky. Procházka hraje svou úlohu "podpantofláka" s absolutní lehkostí, zároveň však neváhá poodhalit i svou temnější stránku, byť často jen mimovolným gestem nebo postojem. Gajerová mu dokonale sekunduje. Její Martha je na jednu stranu zklamaná životem, na druhou to pořád ještě nechce vzdát a doufá v cosi. 

Určitým protikladem Marthy a George jsou Nick a Honey, mladí manželé, kteří se právě přistěhovali a jejichž štěstí se zdá pohádkové. Jenže nic není takové, jaké se na první pohled jeví. Nick Viktora Dvořáka je ambiciózní mladý muž, pro něhož je manželka spíše přívažkem, ale jeho smysl pro čest mu brání ji opustit. Stejné důvody pak probouzejí jeho výbušnou stránku. Dvořák už poněkolikáté prokazuje, že role rozhněvaných mladých mužů jsou pro něj to pravé a snad právě proto ho v této herecké poloze vídáme nejčastěji. Jeho protějšek Honey v podání Veroniky Kubařové je roztomilá naivka, která věří, že celý svět je dobrý a lidé v něm taky. Zdá se, že je bezmezně oddaná svému manželovi a odhodlaná plnit roli poslušné ženušky, trocha brandy však dokáže zázraky a i v ní se probouzí její temnější stránka. 

Na jednu stranu je hra plná slovní komiky a situací nutících k úsměvu, stejnou měrou z ní však mrazí. Uvolněná atmosféra ze začátku houstne a houstne až k samotnému vypjatému závěru. Ať už kvůli kvalitě hry samotné, jejímu skvělému překladu, nebo hereckým výkonům, které mu dávají vyznít, stojí za to hru vidět. A třeba si i uvědomit, jaké banality řídí náš každodenní život.