Král Lear

Autor: William Shakespeare

Překlad: Jiří Josek

Premiéra: 11. 9. 2010 (derniéra květen 2016)

Uvádění: Divadlo ABC

Režie: Petr Svojtka

Obsazení

Lear, král Británie - Jan Vlasák

Vévoda z Cornwallu, manžel Regan - Jiří Schwarz

Vévoda z Albany, manžel Goneril - Jan Szymik

Hrabě z Kentu - Zdeněk Vencl

Hrabě z Glostru - Aleš Procházka

Edgar, Glostrův syn - Viktor Dvořák

Edmund, Glostrův levoboček - Vasil Fridrich

Oswald, Gonerilin sluha - Tomáš Novotný / Martin Písařík

Šašek - Radim Kalvoda

Šlechtic - Stanislav Lehký / Pavel Juřica

Goneril, Learova dcera - Veronik Gajerová

Regan, Learova dcera - Barbora Lukešová / Lenka Zbranková

Cordelie, Learova dcera - Veronika Kubařová / Máša Málková

Král Francie (ze záznamu) - Jan Potměšil

Vévoda Burgundska (ze záznamu) - Kryštof Hádek

Sloužící, vojáci, poslové - Petr Klimeš, Jiří Suchý z Tábora

Délka představení: 2 h 35

Sůl nad zlato tak trochu jinak, i tím by se dala definovat zápletka jedné z nejslavnějších shakespearovských tragédií. Anglický dramatik ji napsal ve svém vrcholném období, a přestože se nechal inspirovat starší legendou, nebo možná historií, značně ji poupravil a aktualizoval. A to až do té míry, že zůstává v platnosti dodnes, v materialistické společnosti honící se za ziskem snad ještě víc než dřív. A rozhodně to není žádná pohádka.

Král Lear má tři dcery, mezi něž chce rozdělit své království, aby se mohl vzdát vlády a užívat si klidné stáří. Aby si každá z dívek zasloužila svůj díl, musí říct, jak moc má svého otce ráda. Zatímco dvě starší dcery nemají problém mazat otci med kolem pusy, nejmladší Cordelii se podlézání příčí a otec ji proto v návalu hněvu vydědí. Plody svého rozhodnutí má začít sklízet téměř vzápětí.

Lear ovšem není jediným otcem v našem příběhu. I hrabě z Glostru má děti, konkrétně dva syny. A přestože jeden z nich je levoboček, zachází s oběma stejně. Edmund, nemanželský syn, však touží po veškerém otcově majetku a v cestě mu stojí nevlastní bratr Edgar. Není však nic lepšího, než se ho za pomoci lsti zbavit. A přestože Glostr ještě před nedávnem prohlašoval, že jsou mu oba synové stejně drazí, najednou nemá problém uvěřit, že to s ním jeho pokrevní dítě myslí špatně a vydědit ho stejně, jako Lear krátce před tím Cordelii.

Shakespeare je proslulý tím, že se ve svých hrách vyhýbal scénickým poznámkám, takže krom explicitního vyjádření Přišel a Odešel, se o podobě scény nebo chování herců na jevišti nic nedozvíme. Celé to tudíž spočívá na režisérovi, přičemž vybrat si k inscenování právě Krále Leara chce značnou dávku odvahy. Nejen, že se jedná o jednu z nejdelších, ne-li nejdelší Shakespearovu hru, a je proto nutné velké množství škrtů, ale navíc není ani žádné pevně stanovené téma, jehož by se tvůrci mohli přidržet. Zatímco Othello je tragédií o žárlivosti a Hamlet o nerozhodnosti, Learovi jakýkoliv popis chybí. Záleží pak tedy hlavně na režisérovi, které scény dramatu si zvolí a jak bude vypadat jeho celková koncepce.

Svojtkův Lear se odehrává v jakémsi alternativním světě, který není přesně vymezen, ale mohl by klidně být naší současností. Scéna má dvě patra, vlastně dokonce tři, budeme-li brát orchestřiště jako hrací prostor. Střídavě se hraje na jevišti i na překladu (horní část jeviště) a v některých momentech se tak dají působivě vyjadřovat vztahy mezi postavami nebo jejich společenské postavení. Kupříkladu Edgar svým skokem z horní části jeviště do hlavního hracího prostoru a následným úkrytem v orchestřišti demonstruje svůj pád z vysokého postavení až na samotné dno. Stejně jako se scénou pracuje inscenace i se světlem. Různým nasvícením se dají rozlišit rozdílné aspekty příběhu, monology postav, nebo opět jejich vzájemné vztahy.

Kostýmy kopírují bezčasí scény, de facto jde o jakousi kombinaci klasického oblečení, jaké nosíme my, a všemožných plášťů a kabátů. I na jejich proměnách se dá sledovat vývoj postav. Zatímco někdo si vystačí s jedněmi šaty, jiný vystřídá převleků třeba pět.

Na čem ovšem Král Lear stojí a leží především, jsou herecké výkony. Jednoznačně exceluje Jan Vlasák v hlavní roli, ale ostatní mu zdatně sekundují a říct o někom, zda je lepší či horší, se prakticky nedá.

Vlasákův Lear je zpočátku ješitný stařec, který se vyhřívá ve slunci své nepostradatelnosti a neuvědomuje si, že to, proč ho starší dcery zbožňují, není on, ale jeho majetek. Ve své pýše nedokáže rozpoznat ryzost Cordeliina citu, a je proto odsouzen vypít si kalich hořkosti poznání až do dna. Z pyšného krále se postupně proměňuje v nešťastného starce, který už ztratil všechno, co mohl, a nemá o co dalšího přijít. Stupňující se neštěstí ho nakonec vede až na hranici šílenství. Jan Vlasák se s výzvou, kterou role přináší, vyrovnal na jedničku. V jednu chvíli dokáže vybuchnout a v příští dojmout k slzám, ale dělá to tak přirozeně, že s ním soucítíte bez ohledu na to, jak nesympatická jeho postava je.

Druhým nešťastným otcem je Glostr v podání Aleše Procházky, který se však nerozhodl syna vydědit tak úplně z vlastní vůle. De facto se nechal do svého rozhodnutí vmanipulovat a podlehl intrice člověka, kterého by nikdy nepodezíral z ničeho špatného. Bohužel ani on není ušetřen trápení, a přestože to ve skutečnosti myslí s každým dobře, svět se k němu chová krutě a zjevné pravdy mu dojdou až ve chvíli, kdy už je na všechno pozdě.

Dvojici Glostrových synů ztvárňují Viktor Dvořák a Vasil Fridrich. Zatímco Edgar je okolnostmi donucen utéct, "proměnit se v blázna" a následně se stát průvodcem krále Leara, Edmund se těší ze své intriky a užívá si její plody. Zatímco Dvořákova postava je veskrze kladná a jeho herecký talent se tak může projevit především ve scénách blázna Toma, Fridrich má příležitost rozvinout obě polohy své postavy - jak protřelého intrikána, tak dobráka, který by neublížil mouše. Obojí velmi zdařile.

Pokud jde o trojici Learových dcer, Cordelie nemá moc prostoru, protože její repliky byly seškrtány na nezbytné minimum, takže mnohem víc se mohou projevit "zlé" sestry Goneril a Regan. Veronika Gajerová předvádí dokonalou mrchu, které jsou lidi ukradení a vždycky jí jde hlavně o ni samotnou, z manžela si tropí posměch a neodolá žádnému milenci, což je poloha, která jí výborně sedí. Regan Lenky Zbrankové je o něco citlivější a její chování vychází spíš z vlivu starší sestry než z jejího vlastního přesvědčení. Je mnohem jemnější a zranitelnější a také ovlivnitelnější.

Z dalších postav nesmím zapomenout zmínit Kenta Zdeňka Vencla, který se stává Learovým moudrým průvodcem a ochráncem. Jeho oddanost, v níž nedokáže svého pána odsoudit, je až dojemná. Role Šaška pak připadla Radimu Kalvodovi, kterého mají pravidelní diváci divadla ABC s komickými rolemi neodmyslitelně spojeného. V Learovi však není jen šaškem tropícím si legraci z okolí, ale mnohem spíše královým svědomím, které rýpavě poukazuje na chyby, jichž se dopustil.

Inscenovat Krále Leara je vždy nelehký úkol vyžadující spoustu práce s textem, interpretací a celkovou koncepcí. V divadle ABC zvolili takovou, která skvěle funguje, hlavní pozornost je soustředěna na herce a právě jejich výkony si zaslouží největší ocenění. Pokud se rozhodnete na Krále Leara vydat, moc se nepobavíte, protože to skutečně není veselé představení, ale rozhodně si v sobě odnesete hluboký zážitek, který vám z hlavy jen tak nezmizí.