Othello

Autor: William Shakespeare

Překlad: Jiří Josek

Premiéra: 18. prosince 2014 (derniéra červen 2017)

Uvádění: Stavovské divadlo

Režie: Daniel Špinar

Obsazení

Othello - Karel Dobrý

Jago - David Prachař

Desdemona - Magdaléna Borová

Cassio - Igor Orozovič

Emilie - Lucie Žáčková

Bianca - Jana Pidrmanová

Šašek - Jana Boušková

Benátský dóže - Jiří Štěpnička

Brabanzio - Alois Švehlík

Lodovico - Vladislav Beneš

Roderigo - Patrik Děrgel

Montano - Jan Jankovský

Délka představení: 2 h 25

Shakespearova tragédie o zhoubné žárlivosti se ve Stavovském divadle představuje v režii Daniela Špinara. Přestože jeho pojetí je poměrně svěží, drží se v průměru, protože nepřichází s ničím výrazně novým, a dokonce ani herecké výkony nepřesvědčí.

Režisér pro svou inscenaci zvolil překlad Jiřího Joska, ovšem podrobil ho značným úpravám. Původní text byl osekán až na dřeň, takže zůstala zachována jen základní dějová linie, a hra se tak vejde do zhruba dvou hodin čistého času. Oproti originálu však přibyla celá řada rasistických narážek, které vzbuzují spíš rozpaky než smích a místy působí nevkusně až násilně.

Scéna je rozdělena skleněnou stěnou do dvou celků - jeden znázorňuje sterilní černobílou střelnici, druhý jakýsi vestibul. Právě tento prostor se využívá mnohem častěji a je místem zákulisní šeptandy i podlých intrik. Ani střelnice však není zcela opomíjena a celkové členění tak dobře funguje. Zcela nefunkčním prvkem je naopak trojice hodin na stěně, které ukazují čas v Benátkách, Stratfordu a na Kypru. Jejich jediný přínos spatřuji v tom, že znudění diváci na nich mohou sledovat, kolik ještě času zbývá do konce. Hodiny totiž jdou.

Zajímavé je využití kostýmů, konkrétně jejich barevnosti. Všechny postavy jsou totiž oblečeny do černé, bílé nebo šedé, případně jejich různých kombinací. Z tohoto schématu vybočuje Othello s červeným kabátcem, stejně jako Desdemona v rudých, respektive růžových šatech. Červené akcenty pak nalezneme i na oblečení postav, které jsou s ústřední dvojicí nějak spojeny: Othellův šašek má typickou čapku s rolničkami, Jago a Cassio, tedy Othellovi pobočník a zástupce, pak červené lampasy.

Pokud jde o maskování, Špinar se rozhodl ponechat Othellovi normální barvu, ale nalíčil všechny ostatní. Kontrast v odstínech pleti nejlépe vynikne v jedné z úvodních scén odehrávajících se před oponou, kde i díky nasvícení nabývají obličeje všech, s výjimkou titulní postavy, mrtvolně bledého nádechu. Předchozí narážky na "negra" Othella tím dostávají smysl, jelikož jeho normální barva je v porovnání s ostatními skutečně podstatně tmavší.

Režisér titulního hrdinu stylizoval do podoby tygra, jak naznačuje tetování na jeho pažích připomínající tygří pruhy, i vycpaná šelma, která se na jevišti záhy objeví. Jen tak pro zajímavost, v hinduismu je tygr spojován s válkou, smrtí a násilím, což jsou motivy, které se ve hře objevují. Othello Karla Dobrého je, podobně jako tygr, samotář spoléhající vždy a ve všem na sebe a žárlivě střežící své území, kam bezpochyby patří i Desdemona. Bohužel Dobrému se nepovedlo vložit do své role tolik charisma, aby mu divák uvěřil, že je skutečně tím neohroženým a nemilosrdným vojákem, který dokáže roztát pouze v náručí své lásky a o to víc jej její potenciální zrada ničí. Přestože Dobrého výkon je slušný, něco málo mu chybí.

V případě Jaga Davida Prachař je na první pohled jasné, že to on je šedou eminencí, příznačně oblečenou v šedém, která tahá za nitky. Je jako ohromný pavouk, který vtahuje nevinné oběti do svých sítí a pomalu kolem nich stahuje smyčku. Motivem k jeho jednání je zřejmě žárlivost na Othella, jenž si dokáže získat ženskou přízeň. Že právě té se Jagovi nedostává, nebo o ni možná ani nestojí, je zřetelné z toho, jak často se dotýká mužů zapletených do svých intrik.

Diskutabilní se jeví postava Šaška usazeného na invalidní vozík, který se vždycky objeví, pronese pár rasistických vtipů o černoších a zase zmizí. Jak už bylo řečeno výše, řada z nich působí nevkusně a není zcela jasné, co jimi chtěl režisér říci.

Špinarův Othello je slušné představení, které neurazí, ale ani nenadchne. Scénické pojetí je víceméně funkční, i když někdy příliš střihové a přeplněné potemněním scény doplněným stínohrou. Herecké výkony, snad s výjimkou Davida Prachaře, nijak nevybočují z průměru, řada aktérů navíc nedostala prostor svou roli pořádně rozehrát. Škoda. O trochu víc energie a nasazení a mohlo by to být představení, z nějž si divák odnese nezapomenutelný zážitek.