Druhá světová válka zasáhla do životů všech bez výjimky. Ať už šlo o vojáky a jejich rodiny, partizány v odboji nebo prosté civilisty. Zatímco Francie se pomalu stává německou okupační zónou, její obyvatelé nechtějí nic než přežít. A pokud to občas bude za cenu nepříjemných ústupků, nedá se nic dělat. Jejich život je totiž tím posledním, co jim ještě zbylo. A čeho se jen tak snadno nevzdají.
Vianne žije poklidným životem venkovské učitelky v malém francouzském městečku. Přichází však léto 1939 a spolu s ním všeobecná mobilizace, která se vztahuje i na Viannina manžela Antoina. Odchází bránit svou vlast, zatímco jeho žena a dcera zůstávají doma a zatím nemohou tušit, co je v blízké budoucnosti čeká. Francie se totiž záhy vzdá a do ospalého Carriveau přijíždí němečtí vojáci, aby si na zdejším letišti zřídili jednu ze svých základen. Do života všech obyvatel se velmi rychle promítne řada změn, které okupační správa přináší. A vypadá to, že život bude už jen těžší.
Isabelle právě vyhodili z další školy, proto se vrací do Paříže ke svému otci. Ten z toho však rozhodně nemá radost a při nejbližší příležitosti odešle dívku na venkov za její sestrou. Isabelle se ocitá mezi stovkami dalších uprchlíků, kteří se snaží zachránit si holý život cestou na nějaké bezpečnější místo. Přestože Němci na uprchlíky útočí a dokonce na ně nechávají shazovat bomby, podaří se Isabelle dojít až do Carriveau a připojit se k Vianne. Soužití sester však rozhodně není žádná idylka. Zvlášť když v domě je ubytován německý důstojník a každá ze sester má jiný názor na to, jak by se měla k válce postavit. Zatímco Vianne vše trpně snáší, Isabelle nehodlá setrvat na místě. Chce bojovat, a to všemi dostupnými prostředky bez ohledu na nebezpečí.
Román mapuje průběh celé druhé světové války očima dvou sester s absolutně odlišným pohledem na život a tím pádem i přístupem k válečnému konfliktu. Vianne je ta starší a rozumná, která se vždycky a ve všem spoléhala na úsudek svého manžela. Ten ale najednou z jejího života zmizel a ona si musí v nebezpečném světě poradit bez něj. Jejím hlavním cílem se stává ochrana její dcery, a to jakýmikoliv prostředky. Je svolná ke spoustě ústupků a trpnému snášení čehokoliv, jen aby její dítě zůstalo ušetřeno nejhoršího. Všechna příkoří, jež se jí dějí, přijímá pasivně a nijak se proti nim nebouří. Isabelle je na rozdíl od toho nesmírně impulzivní a už od dětství absolutně samostatná. Má ohromnou potřebu lásky, jíž se jí nedostává v dostatečné míře, a proto se snaží si ji zasloužit. A to klidně i velmi nebezpečným způsobem. Její ohnivá povaha jí nedovoluje setrvat v klidu a nečinném bezpečí venkovského domku, když kolem se toho děje tolik. Chce se do války aktivně zapojit a dokázat všem, že za něco stojí. Vzhledem k rozdílnosti povah mezi sebou mají sestry pochopitelně konflikty, to však neznamená, že dokážou zapomenout na svá příbuzenská pouta nebo je přetrhat. I když se to na první pohled nezdá, jsou si totiž v lecčems podobné.
Příběh je vyprávěn ve dvou časových rovinách. Ta první se odehrává v roce 1995, kdy se stará nemocná dáma po dlouhé době opět konfrontuje se vzpomínkami na časy dávno minulé, ta druhá potom líčí průběh války střídavě očima obou sester. Obě linie se pochopitelně propojují, ovšem teprve v samotném závěru vyjde najevo úplná pravda a osudech všech zúčastněných.
Autorka svým románem nepochybně chtěla vzdát hold ženské odvaze v průběhu druhé světové války. Obvykle se totiž mluví o mužských hrdinech - pilotech, partyzánech, odbojářích... Často se zapomíná, že součástí rozsáhlé sítě válečných záškodníků byly i ženy, a to v nemalém množství. Kristin Hannahová pamatuje právě a především na ně a snaží se ve svém románu postihnout rozdílné druhy odvahy, na základě toho, v jaké pozici se konkrétní ženy nacházely. Zda šlo o manželky a matky, nebo o svobodné slečny bez závazků.
Kniha je napsána velmi čtivě, byť se místy dopouští drobných historických nepřesností. Samotný válečný konflikt je pouze kulisou, která pomáhá dokreslit atmosféru. V centru všeho stojí Vianne a Isabelle a jejich rozdílné životní cesty a zdánlivě obyčejné, byť válečnou katastrofou poznamenané životy.
Slavík je poměrně silným, místy jímavým příběhem o skutečných hodnotách a skutečných lidských povahách. I přes značný rozsah nejde ani tak o historickou fresku, jako spíš o pokus ukázat sílu těžce zkoušených lidských charakterů a připomenout všem, že v ženách se skrývá mnohem víc, než by se zdálo na první pohled.
Žádné komentáře:
Okomentovat