Některé bytosti jsou ze světa vyloučeny takovým způsobem, že je jasné, že patří k sobě. Kupříkladu podivínský samotář Ray a agresivní týraný pes z útulku. Ti dva se víceméně náhodou najdou navzájem, a tím startuje jejich velké dobrodružství zavádějící je do nejrůznějších koutů Irska.
Ray je osamělý muž žijící v domě na okraji vesnice. Po smrti otce mu nezbyl nikdo blízký, proto se upnul ke spásné rutině, která jeho životu dává řád a smysl. Cesty na poštu pro peníze, do obchodu pro nákup, možná ještě nedělní návštěva kostela. Víc Ray k životu nepotřebuje. Lidé se ho straní, protože to podle všeho nemá v hlavě úplně v pořádku, on si ale nestěžuje. Jeho potřeba kontaktu s jiným živým tvorem však vede k tomu, že si v útulku pořídí zohaveného psa se sklony k agresivitě. A jeho život najednou nabírá zcela nový směr.
Ray i jeho nový čtyřnohý přítel Jednooko si vytvářejí model soužití, který by oběma vyhovoval. A zdá se, že jim to společně docela funguje. Čas od času jsou však nuceni vyrovnat se s civilizací venku za zdmi jejich domu, což vyvolává problémy a nakonec je vyžene na spletitou cestu napříč Irskem, která jak jim, tak čtenářům přinese řadu nečekaných poznání.
Kniha není příliš dějová, v tomto případě je hlavní důraz kladen na formu vyprávění. Autorka se pokouší vcítit do sociálně vyloučeného člověka se svérázným názorem na okolní svět a výborně se jí to daří. Ray je vlastně svým způsobem autista, který žije podle určitého řádu a zaběhnutých rituálů, z nichž jen nerad vybočuje. Každý takový úkrok pro něj totiž znamená nutnost vyrovnat se s něčím novým a neznámým, co mu nahání strach. O světě a jeho fungování toho moc neví, protože nikdy nechodil do školy, veškeré vědomosti nabyl četbou knih nebo vlastní zkušeností. Jeho zásady a způsoby vyrovnávání se s nečekaným jsou v měřítku normálního člověka trochu zvláštní, pro něj však báječně fungují.
Autorčin styl vyprávění je nesmírně lyrický a namísto na příběh se zaměřuje na rozsáhlé popisy krajiny a nejrůznějších skutečností. Přesto není román ani v nejmenším nudný. Jedná se o barvité vyprávění dvou ne zcela běžných osudů. Sara Baume má neobyčejný smysl pro detail a vnímání barev, takže jednotlivé výjevy z knihy před čtenářem doslova ožívají, a přestože spousta botanických či zoologických názvů mu nic neřekne, naprosto přesně dokáže vnímat řadu nuancí v nespočtu barevných odstínů.
Příběh je vyprávěn Rayem, který jakoby v jednom dlouhém monologu popisoval svůj život. Všechno, co vypráví, je určeno primárně pro jeho psa, jenž je jedinou bytostí, která ho bezmezně miluje a věří v něj. Ray se mu postupně svěřuje se vším, co ho potkalo, a jak se pomalu dokončuje cyklus roku a střídají se jednotlivá období, tak i toto vyprávění spěje neodmyslitelně k závěru a možná lehce překvapivým rozuzlením.
Jasno lepo podstín zhyna je rozhodně velmi neobvyklou četbou prodchnutou krásou divokého irského pobřeží i vnitrozemí. Je to příběh dvou rozháraných duší, které hledaly jedna druhou a podařilo se jim dospět k vzájemnému souznění. Příběh velmi zvláštní, ale prosycený spoustou barev a vůní, který dokáže chytnout za srdce.
Žádné komentáře:
Okomentovat