Luxusní výletní loď, která má před sebou první plavbu. Skupinka novinářů a bohatých investorů, kteří si užívají pohádkový výlet za polární září. Na první pohled naprostá idylka, která se však pro jednu z cestujících záhy promění v noční můru. Jak totiž vysvětlit, že viděla nebo lépe řečeno slyšela vraždu, když jakýkoliv důkaz o tom schází?
Laura Blacklocková je londýnská novinářka pracující pro cestovatelský magazín. Už několik let marně touží po povýšení a teď se jí naskýtá šance. Její šéfka nemůže ze zdravotních důvodů odjet na výlet kolem norského pobřeží, proto místo sebe vyšle Lo. Ta vidí v plavbě šanci na navázání užitečných styků a zisk kýženého lepšího postu. Mnohem víc by si však celý výlet užila, kdyby neměla nervy na pochodu kvůli událostem posledních dnů a ještě ke všemu se nevolky nestala svědkem zločinu.
Pozdě nad ránem se na lodi ozve výkřik a následuje hlasité žbluňknutí do vody, jako by někdo shodil přes palubu něco hodně těžkého - kupříkladu mrtvé tělo. Lo neváhá a celou příhodu nahlásí lodní bezpečnosti. Jenže ta jí tak úplně nevěří. Kajuta, z níž Laura slyšela podezřelé zvuky, je totiž od vyplutí z přístavu prázdná. Nemluvě o tom, že Laura bere antidepresiva, které v hojné míře kombinuje s alkoholem. A přestože její důvěryhodnost nikdo přímo nezpochybní, je jisté, že s přesvědčováním kohokoliv o svojí pravdě to nebude mít snadné.
Příběh je vyprávěn v první osobě přímo hlavní hrdinkou. Jedinou výjimkou jsou předěly mezi jednotlivými částmi knihy, které sestávají z e-mailů, novinových zpráv nebo záznamů chatů. Právě tyto pasáže slouží k úmyslnému matení čtenáře, který se až do samého konce nepřestává ptát, jak se příběh nakonec vyvine. I zvolený styl vyprávění navíc zanechává otázky, protože psychicky labilní hrdinka se propadá do stavů, kdy zpochybňuje vše, včetně svého úsudku.
Přestože samotný začátek knihy je poměrně akční, většina vyprávění se nese v pomalém, líném duchu. Některé momenty potom přichází jako blesk z čistého nebe, na chvíli rozvíří klidné vody příběhu a opět ho nechají uklidnit se. Teprve posledních zhruba padesát stran je nabitých akcí, nutno podotknout, že místy trochu neuvěřitelnou a nepravděpodobnou. Závěr samotný pak není příliš překvapivý a na základě předchozího vyprávění je snadno odhadnutelný.
Autorka píše velmi čtivě, takže stránky rychle ubíhají, a navíc se jí daří budovat správným způsobem napětí, takže čtenář je zároveň zmaten i potěšen vývojem a nemůže se dočkat, co se bude dít dál a jak události nakonec dopadnou. Jen škoda, že chybí nějaké velké překvapení na závěr, vypointované rozuzlení. Ve skutečnosti se žádné velké drama nekoná a vyprávění skončí stejně pokojně, jako celou dobu ubíhalo.
Žena z kajuty č. 10 je oddechovou četbou, která potěší především milovníky thrillerů. Nehýří žádnou přehnanou akcí a všechno, co se v příběhu děje, má své logické vysvětlení, takže si nebudete muset rvát vlasy z hlavy nad nepravděpodobností čehokoliv. Snad s výjimkou závěru, který k neuvěřitelnosti lehce sklouzává. Přesto se jedná o příjemné, nenáročné čtení jako stvořené na nadcházející dlouhé zimní večery.
Žádné komentáře:
Okomentovat