Ponořme se znovu do světa, v němž společně žijí Berbeři, elfové, trpaslíci, draci a spousta dalších kouzelných bytostí. Ti všichni jsou totiž součástí proroctví, které může pořádně zamíchat kartami osudu mnohých z nich...
Elena se po několikaletém výcviku u elfů vrátila domů. Sice hned po návratu dokázala způsobit pozdvižení, ale to by snad ani nemohla být ona, kdyby šly věci hladce. Unikla sice ostřížímu zraku královny elfů, ocitla se však pod stejně přísným dohledem své vlastní matky. Ta totiž o své dceři ví víc, než přiznává, a je odhodlaná ji za každou cenu chránit. A spolu s ní i celou říši. Elena je totiž součástí dávného proroctví, jazýčkem na vahách, který je může přehoupnout na jednu či na druhou stranu. A je jenom na ní, kam se nakonec přidá.
Celý svět se chystá do války. A pro tu je zapotřebí získat spojence. Vzhledem k tomu, že Elena je dívka, její rodiče nechtějí ani slyšet o její případné účasti v bojích. Mnohem radši ji posílají na diplomatické mise, které mohou zajistit cenná spojenectví. Co však netuší je, že princezna má vlastní hlavu. A rozhodně sebou nenechá manipulovat. Pokud má někdo určovat pravidla hry, tak to bude ona...
Druhý díl nás vrací do děje v místě, kde první skončil. Setkáváme se s dobře známými postavami a seznamujeme se i s několika novými. Potenciálních vypravěčů jsou tak celé mraky. Žel, příběh stále chybí. První kniha do jisté míry postrádala jednotnou dějovou linii. Tu už druhý díl sice má, nicméně motivace postav stále zůstávají neznámé a neviditelné a čtenář vlastně ani nemá šanci pochopit, proč se věci dějí. Máme tu vyjednávání, máme tu boj, důvod však nikde.
Zdá se mi, že kniha postrádá pevnou základnu, na níž by se dalo stavět. Svět, který autorka vybudovala, prostě nefunguje. Částečně je to dáno i tím, že o něm vlastně nic moc nevíme. Sice se útržkovitě dozvídáme o berberských zvycích, ostatní národy však zůstávají silně upozaděny a jejich role v příběhu je marginální. Postavy navíc často jednají samoúčelně - prostě něco udělám, aby se to stalo. Důsledky svých činů si nepřipouštějí a konfliktům se vyhýbají. A mezi tím vším stojí Elena, která na jednu stranu touží mít vždycky pravdu, na druhou však není schopna uvažovat rozumně.
V Černém jezdci je spousta akce, ale většina jí vůbec nesouvisí s hlavní dějovou linkou. Proroctví, které bylo zmíněno už v prvním díle, knihou opět jen tak lehce proplouvá, nikdo ho neobjasní a všichni se nad ním pouze tajnůstkářsky usmívají. Proč se bojuje, proč je Elena tím kdo rozhodne a jestli neexistuje i nějaká jiná možnost, se tak vůbec nedozvíme.
Bod k dobru za to, že autorka vypilovala slovní zásobu a nevymýšlí si rozptylující novotvary. Pořád však používá příliš mnoho slov, která čtenáře vyloženě kopnou. Kupříkladu začínám mít pocit, že jestli v jakékoliv další fantasy (a tím nemyslím pouze tuto konkrétní knihu) narazím na slovo štvát, ve významu rozčilovat se, naskočí mi vyrážka. Proč si hovorové výrazy nenechat pro přímou řeč a mimo ní se jich pokusit vyvarovat?
Osobně je pro mě asi největší slabinou příběhu příliš mnoho slov, která vůbec nic neřeknou aneb problém, na který upozorňoval už Oscar Wilde. Proč něco říct jednoduše, třeba větou o třech slovech, když se to dá vyjádřit vzletným souvětím přes několik řádků? Řada informací se v textu dubluje, některé podstatné naopak nepřicházejí. Máme tu i celou řadu zbytečných dialogů, které nejsou pro děj ničím přínosné a mohly by se vyškrtnout nebo zkrátit.
Druhý díl pro mě byl lehkým zklamáním. Pořád v autorce a jejím příběhu vidím potenciál, mám však pocit, že se s příběhem pere a ne vždy je schopna vyjádřit to, co má na mysli. Dosadit trochu víc logiky, jednotnější dějovou linku a ubrat spoustu zbytečných slov, mohlo by to být poměrně slušné fantasy. Takhle však bohužel kniha zabředá do průměru, z nějž se jen těžko vydrápe ven.
Žádné komentáře:
Okomentovat