Krysař

Hudba, libreto, texty: Daniel Landa 

Uvádění: Divadlo Kalich 

Premiéra: 8. 9. 2017 

Režie: Mirjam Landa 

Obsazení (vypsala jsem všechny alternace, tučně jsou zpěváci, kteří hráli v den naší návštěvy) 

Krysař - Přemysl Pálek 

Osud - David Suchařípa, Robert Jašków 

Agnes - Alžběta Bartošová, Marie Křížová, Kateřina Šildová 

Štěpán - Milan Peroutka, Roman Tomeš, Jan Apolenář 

Štěpánovka - Kateřina Steinerová, Barbara Chybová 

Rózi - Charlotte Doubravová, Anna Slováčková 

Starosta - Martin Zounar, Jan Apolenář 

Hostinský - Henrich Heňo Šiška 

Jakub - Felix Slováček jr., Jakub Šlégr 

Rychtář/Ženich - Oldřich Smysl, Richard Bergman 

Vrah/Sluha - Jan Vlas, Daniel Sobotka 

Vrah/Opilec - Martin Sobotka, Pavel Dytrt 

Zlodobro - Zuzana Havrlantová, Dominika Červinková 

Dobrozlo - Karel Jinda, Jakub Dvořák 

Hospodyňka - Lenka Nora Návorková, Tereza Palantová 

Rybářka - Martina Ctiborová, Ivona Szantová 

Pradlena - Barbora Březinová, Pavlína Vejnarová 

Pekařka - Miroslava Preňková, Helena Nováčková 

Natěrač - Jiří Minařík, Jakub Sedláček, Lukáš Prokop 

Řemeslník - Lukáš Prokop, Jan Mouca 

Rybář - Radek Fišer, Václav Procházka 

Pekař - Michal Pribylinec, Ondřej Bohata 

Krysařova duše - Adéla Syřínková, Karolína Lea Nováková, Štěpán Köhler, Jan Kusák 

Délka představení: 3 h 

Legenda o krysařovi pochází už ze středověku a má řadu různých variant. Vždy se v ní však vypráví o tajemném muži s kouzelnou píšťalou, který se objeví, když je ho zapotřebí, a zbaví zemi krys. Příběhem se prolíná téma nezvratné osudovosti a temné tajuplnosti, které zároveň děsí i apeluje. Krysař totiž v mnohém ukazuje obrázek nás samých. Což je pravda, která se jen velmi těžko připouští. 

Pod libretem, hudbou i texty je podepsán Daniel Landa. Podařilo se mu složit poměrně tvrdé, rockově laděné melodie, které však dokonale slouží námětu. Temné osudové písně se střídají s pozitivnějšími melodiemi až lidového charakteru, velký prostor má mnohdy monumentální chóričnost a všemi písněmi se neustále prolíná motiv osudovosti zosobňovaný píšťalami a flétnami, tedy hudebními nástroji krysaře. V některých pasážích se ozývají i náznaky hodinového tikání, které všem neúprosně odměřuje čas. Jednotlivé hudební motivy se průběžně vracejí a velmi často charakterizují postavy, z nichž každá má svou vlastní nosnou melodii. 

Libreto je postaveno na dvou základních pilířích - boji jedince se společností a se zlem a nezvratném osudovém předurčení. Od počátku je našim průvodcem postava Osudu, která komentuje děj a splétá nitky příběhu do jediného pevného provazu. Dobro a zlo nejsou striktně rozděleny, protože v každém dřímá obojí, byť v případě některých je dobro skryto velmi hluboko. Příběh vypráví o moci peněz, společenských rozdílech, síle davu i jednotlivce. 

Texty jsou zpěvné a perfektně se přizpůsobují jednotlivým melodiím. Landa se neuchyluje k banálním slovním obratům, ale prostřednictvím jednotlivých rýmů vypráví příběh. Slova zde neslouží jako vycpávky, ale mají skutečný význam. Postavy velmi málo mluví o sobě, spíše vedou dialog a prostřednictvím písní vypovídají o ústředním tématu. 

Scénografie je ve své podstatě poměrně jednoduchá, sestává z velké dřevěné konstrukce imitující dům s ochozem, kterou je možné variovat. Má dvě části, z nichž každá je ještě doplněna točnou, díky níž se spodní polovina scény velmi rychle a efektivně mění z interiérů na exteriér a zase zpátky. Nedochází k žádným zbytečným, zdlouhavým přestavbám, prostředí se střídají v rychlém sledu za plné jevištní akce. 

Kostýmy nejsou příliš složité ani zdobné a umožňují maximální rozsah pohybu, což ocení zejména tanečníci ve sborových výstupech. V muzikálu se objevují dvě skupiny postav - Ostrovani, kteří se oblékají do fialové, což má i symbolický význam, jelikož purpur byl odjakživa oděvem boháčů, a chudí řemeslníci nosící šedou doplněnou o žluté prvky. Mezi nimi vyniká Krysař v černé. Osud je oblečen do šedé, čímž se zřejmě naznačuje spřízněnost s prostými lidmi. 

Režisérka Mirjam Landa promyšleně buduje temnou, ponurou atmosféru, k čemuž využívá různých prostředků, především světla. Promyšleně na scéně staví jednotlivé situace a daří se jí jeviště zaplnit smysluplnou hereckou akcí. Tíživá, až dusivá atmosféra je v těch správných místech odlehčována úsměvnými výstupy, které se nesnaží být za každou cenu vtipné, ale jejich komický potenciál se přesto dokáže prosadit. 

Jednotlivé výstupy jsou doplněny i výbornými choreografiemi Lindy Rančákové, které vychází z dění na scéně a podtrhují je. Již tradičně kvalitní taneční company divadla Kalich je výborně sehraná a v ničem za ní nezaostávají ani sólisté, byť nemají prostoru pro tanec tolik. 

Titulní roli Krysaře ztvárňuje Přemysl Pálek. Díky svalnaté postavě a hluboko položenému hlasu z něj vyzařuje ryzí mužnost, takže kdykoliv se objeví na scéně, strhne na sebe pozornost. Působí tajuplně, nelítostně, ve výstupech s Agnes však zároveň zranitelně. Pěvecky, byť se jedná o hlavní postavu, nemá mnoho příležitostí se projevit, jeho písně však zaznívají s plnou silou a vychází ze situace, takže v jednu chvíli je téměř agresivní, zatímco v druhé romanticky něžný. 

Jako Agnes se představila Alžběta Bartošová, která předvádí standardně dobrý výkon. Pěvecky je naprosto suverénní, byť jí očividně sedí spíše výše položené písně, herecky přesvědčivě ztvárňuje ženu zmítanou protichůdnými vášněmi, jimž se nedokáže bránit. 

Obdiv si zaslouží rovněž Jan Apolenář, který kvůli nemoci a pracovním závazkům obou alternantů Štěpána tuto roli nastudoval doslova přes noc. Na jeho projevu to však není ani trochu poznat, herecky i pěvecky zvládl roli skvěle a kdyby to tvůrci sami neprozradili, divák by vůbec nepoznal, že pouze zaskakuje. 

Krysař odpovídá vysokým standardům divadla Kalich a nabízí výborné herecké výkony, sehranou company, propracované choreografie i precizní režii. Landova hudba i texty navíc mají stále co říct, protože téma jeho muzikálu je dnes snad ještě aktuálnější než před lety. V rámci pražské muzikálové scény se rozhodně jedná o počin, který stojí za vidění.