Říká se, že těsně před smrtí proletí člověku před očima celý život, ale u mě to tak není.
Samantha Kingstonová má vše, co si běžná středoškolačka může přát. Super kluka, o kterém tajně sní půlka školy, tři nejlepší kamarádky, nejlepší stůl ve školní jídelně a na celé škole je nesmírně populární. Dalo by se říct perfektní život. Jenže vše se změní v pátek 12. února. Sam jde do školy, pak ke kamarádce a večer na večírek. Typický pátek většiny středoškoláků. Jenže pro Sam je tenhle den poslední. Ale Sam dostane něco, o čem si ostatní mohou nechal leda zdát. Dostane šanci. Šanci se změnit a přestat být tou povrchní a namyšlenou dívkou, která ráda kope kolem sebe. Využije tuhle příležitost nebo ji promarní?
Dlouhou dobu jsem u knihy uvažovala, proč je vlastně tak oblíbená, proč ji všichni vychvalují... a pak se příběh dostal ke konci pátého dne a já to pochopila. Sam nebyla nejlepším člověk na světě, ale tím, že se rozhodla s tím něco udělat, z ní rozhodně lepší osobnost udělalo. Jenže je jeden den dost na to, abychom stihli udělat to, co chceme?
Pokud mám popsat hlavní hrdinky, tak naprosto jednoduše. Viděli jste film Protivný sprostý holky? Jo, tak takhle nějak si je představuju. Parta přihlouplých puberťaček, které nemají nic jiného na práci než ponižovat ostatní lidi. Jenže když se zamyslíte, každý má důvod být zlý. A většina těch důvodů je, že má problémy sám se sebou. A teď už pouze stačí začíst se hlouběji a snažit se pochopit chování jednotlivých postav. A na konci zjistíte, že vlastně tak zlé vůbec nebyly.
Kniha ukazuje typický středoškolský život v USA a jeho kastovní rozdělení. V jídelně tak u jednoho stolu potkáte roztleskávačky s fotbalisty, členy divadelního kroužku, šprty... A ty ostatní si pak svůj sendvič musí sníst v kabince na záchodě. Skutečnost hodně smutná, ale bohužel pravdivá. A Lauren se přesně tahle atmosféra podařila vystihnout. A co víc, vystihla ji víc než perfektně.
Lauren se svými knihami určitě zařadila k mým oblíbeným autorkám. Když si uvědomím, že tato kniha je její prvotina...smekám dolů, protože mnozí autoři nejsou podobného příběhu schopni ani po letech psaní. Lauren dokáže každou scénu napsat do nejmenších maličkostí, a proto čtenáři neunikne jediná emoce hlavních hrdinů. A kolikrát ho to nenechá úplně klidným. Například, když Sam tráví čas se svou sestřičkou. Řeknu vám, že jsem neměla daleko k slzám.
Čtenář celou dobu tuší jak kniha skončí, a že to nebude happyend. Přesto Sam přeje šťastný konec a možnost žít trochu déle. Ale celý náš život je řízen osudem a občas i náhodami. Náš osud ale nemusí být úplně příznivý, přesto s tím nic neuděláme. Protože snažit se změnit osud je stejné jako zastavit čas. Nemožné.
Snažte se nesoudit. Nezapomeňte, že jsme stejní, vy a já. Taky jsem si myslela, že budu žít věčně. (str. 108)
Chvíle před koncem je jedna z nejlepších knih o obyčejných středoškolácích, kterou jsem za poslední dobu dostala do rukou. Pokud jste příběh ještě neměli možnost přečíst, tak to určitě napravte a zkuste si z příběhu něco odnést. Protože nikdo z nás neví, kdy přijde ta jeho chvíle před koncem.
Žádné komentáře:
Okomentovat