Lauren Oliver - Rekviem


S Lenou se opět ocitáme v Divočině. Tentokrát ale není sama. Tentokrát ji doprovází Julian. Julian, který opustil svůj svět, aby mohl být s Lenou. Protože i on se nakazil amor deliria nervosa.

Naopak Hana. Ta žije v Portlandu. Podstoupila léčbu a zařadila se mezi obyčejné lidi. Za pár týdnů se má vdát za budoucího starostu Freda. Vše se zdá dokonalé. Jenže proběhla léčba správně? A je Fred takový, za jakého se vydává?

O autorce bychom toho mohli říct hodně, určitě ale ne, že píše stále stejně. Zatímco v Deliriu byla kniha rozdělena na klasické kapitoly, v Pandemoniu jsme četli knížku rozdělenou na Tehdy a Teď. A v Rekviem je další změna. Celý příběh nám střídavě vypráví Hana a Lena.

Hana a Lena představují opačnou stranu téže mince. Lena žije v Divočině a musí bojovat o holý život. Hana strávila celý život mezi zdmi Portlandu obklopená luxusem. Lena je zmítána svými city mezi Alexem a Julianem. Hana je vyléčená a neměla by cítit nic. Je to ale opravdu tak jednoduché, jak se na první pohled zdá?

Tohle je minulost. Víří a unáší nás. Když si nedáte pozor, utopíte se v ní. Je to jeden z důvodů pro existenci léčby. Je to jako zmizík, který vás zbaví veškeré bolesti, celé vaší minulosti, dokud z ní není jen rozmazaný odraz na lesknoucím se skle.Jenže léčba funguje u každého jinak a ne u každého působí dokonale. (str.148)

Sama za sebe musím říct, že se mi víc líbily kapitoly psané z pohledu Hany. Zaprvé to pro čtenáře bylo něco nového a zadruhé se v těchto částech objevilo dost překvapivých zvratů.

Jak už jsem psala u jiných recenzí, konce sérií mají před sebou vždy těžký úkol. A po dvou otevřených koncích jsem čekala, jak celý příběh dopadne, co si pro nás Lauren přichystala. A můžu s klidem říct, že Lauren dala pojmu otevřený konec nový rozměr. I když se spousta věcí vyjasnila, další informace nám zůstaly utajené. A to je škoda. Doufala jsem, že se autorka nějak popere s milostným trojúhelníkem, ale ona nechala čtenáře ať si sami domyslí závěr. Neříkám, že mi to vadilo, ale radši bych si přečetla, jak to chtěla Lauren. Takhle jsem totiž měla pocit, že sama autorka neví, jak to ukončit a nechce to udělat tragické.

Možná, že zombíci o léčbě nelhali. Nejsem o nic šťastnější než v době, kdy jsem si myslela, že láska je nemoc. V mnoha ohledech jsem ještě nešťastnější. (str. 226)

Lauren si po celou dobu uchovala svůj styl, pouze ho vylepšovala. V Rekviem ubrala popisných scén, přidala akci a vzniklo to pravé ořechové. Přes všechny změny si ale kniha uchovává krásu jazyka, jakousi metaforičnost, kterou spousta lidí možná nemá ráda, ale já si ji zamilovala.

Pokud bych měla zhodnotit celou sérii, tak jako nadprůměrnou. Všechny knihy byly čtivé a i přes málo akce rozhodně nepůsobily nudně. Lauren se zařadila k mým oblíbeným autorkám a já se rozhodně těším na další knihy z pera této spisovatelky.

Žádné komentáře:

Okomentovat