Vítejte ve světě bez lásky. Bez této strašlivé nemoci. Ve světě, kde jsou povolená města obehnána velkým plotem plným elektřiny. Ve světě, ve kterém dosud žila i Lena. Jenže ta se odhodlala nebýt pouhou loutkou v rukách mocichtivých lidí, odhodlala se mít možnost volby a svobodné vůle, odhodlala se utéct, s Alexem. Jenže útěk neprobíhal tak hladce, jak byl naplánovaný. A tak se Lena ocitá za plotem v Divočině, sama, s obrovskou dírou v srdci, která ji zbyla po Alexovi.
Žal je jako když se topíte, jako když vás pohřbívají. Jsem v zakalené vodě barvy rozkopané hlíny. S každým dechem se dusím. Není se čeho zachytit, nejsou tu břehy, po kterých bych mohla vylézt nahoru. Nemůžu dělat nic, jen se pustit. (str. 42)
Během prvního dílu jsme se seznámili s dokonalým světem. Lauren nám popsala všechny aspekty života, nechala nám přečíst úryvky s Knihy života a čtenář si tak mohl celý svět dokonale představit. V pokračování nás autorka zavádí do Divočiny. Mezi svobodné lidi, kteří se nebojí ukázat své city.
V knize jsou nám nabídnuty dva oddělené příběhy, jednoduše pojmenované TEHDY a TEĎ.
V tehdy se ocitáme v Divočině a poznáváme nové postavy. Lena začíná chápat, že ani zde není život růžový. Žije se tady sice bez zdí, ale přežít je nesmírně složité.
A v Teď se ocitáme s Lenou a odbojem v New Yorku. Lena nás seznamuje s ABADem a jeho hlavními představiteli Thomasem a Julianem Finemanovými.
Lena prošla radikálním vývojem. Z malé, ustrašené holky se stala samostatná a odvážná bytost. Spolu s Alexem pohřbila i starou Lenu. A místo Leny z Deliria nahradil Julian. On byl ten vystrašený a on poznával, co je to vlastně láska. A ano chápete správně. Další kniha s milostným trojúhelníkem. V Pandemoniu to ale rozhodně nepůsobilo jako klišé, protože všichni víme, jak skončil Alex. Julian byl navíc příjemnou změnou oproti jiným mužským hrdinům. V novém světě byl tak trochu ztracený a trochu působil jako dívka v nesnázích.
Protože něco chci. Nejsem si ani jistá, co přesně, ale najednou tu ta touha je, tam, kde předtím byl vztek a nenávist. Jenže touha není jako věž. Touha je bezedná, temná propast, zarývá se do mě a otevírá ve mně hlubokou jámu. (str. 236)
Lauren si i v této knize zachovala svůj osobitý styl. Popis převládá nad akcí a přímou řečí. Ale, jak jsem psala už u prvního dílu, rozhodně mi to nevadí. A znovu se budu opakovat. Jazyk autorky je neskutečně nádherný a tak trochu i básnický.
Konec byl opět šokující. Ne však pro mě. Vždy když začínám číst novou knihu, přečtu si poslední větu... slibuju, že teď už to nikdy neudělám, protože jsem už od začátku věděla, jak kniha vlastně skončí.
Delirium jsem si naprosto zamilovala díky jeho lehkosti a romantičnosti. U Pandemonia jsem měla kolikrát pocit, že Lauren někdy nevěděla, co psát a plno akce tam bylo dáno násilím, aby se něco dělo. I když je kniha trochu slabší než předcházející díl, pořád se mi líbila natolik, abych okamžitě začala číst poslední část. A řeknu vám, že se nesmírně těším, jak se všechno vyvrbí a s kým Lena nakonec skončí.
Žádné komentáře:
Okomentovat